II/2. Proč člověk nemůže oživit hmotu?

Tato otázka je odsouvána do pozadí, jakoby neexistovala. Pokud se „veřejně“ objeví, je odpověď na ni zastírána obvykle obecnějším odvoláváním na úspěchy vědeckého výzkumu, ovšem bez vyjádřených konkrétních souvislostí s podstatou života. Současná společnost si takové principiální otázky nepřipouští, neboť hmotná věda na ně odpověď nezná a věcně je neumí zodpovědět ani představitelé církví. Přitom odpověď na ně se bytí člověka bezprostředně týká a souvisí s kvalitou a pozitivitou civilizačního vývoje.

Základním předpokladem nalézání pravdivých odpovědí, přibližujících člověka a společnost ke znalostem o jeho skutečném postavení v Systému Boha, je dokázat se vymanit z nekritického paušálního příjímání standardních vzdělávacích informací. Máme je uloženy ve svém vědomí jako údajně nezvratnou skutečnost, takže obvykle je ztotožňujeme s vlastní názorovou hladinou, aniž si uvědomujeme jejich hmotná zkreslení. Pro začátek poznávání a chápání Božího řádu v realitě, jejíž jsme součástí, stačí nezávislé, svobodné a uvolněné zamyšlení nad zdánlivě běžnými a přesto dokonalými pravidelnými projevy v přírodě nebo i v pozorovatelné části vesmíru. Takové úvahy ale dříve či později vedou k závěrům, že vše v nás i kolem nás nemůže ve své organizovanosti probíhat samovolně, ale je součástí dokonalejšího Systému. Jeho autorem a provozovatelem nemůže být hmota sama o sobě ani hmotný-smrtelný člověk s funkčními možnostmi hmotného těla. Je všeobecně známou skutečností, že vše podléhá cyklickému režimu a tyto rytmy nelze hmotnými prostředky ani jakýmkoliv umem člověka změnit. Jsme součástí cílených Systémových principů, které Stvořitel do hmotného těla člověka vkládá Nehmotným programem v rozmezí, které navazuje na poslání Tvořivého Ducha. Znamená to, že hmotné vlastnosti jsou vyvolávány Nehmotou, a to v souladu s principem uplatněným v Systému Universa jako celku. Jinak vyjádřeno, naše hmotné tělo je nejpřirozenějším svědectvím dokonalosti Systému Boha, který existuje mimo hmotu a tedy i mimo rozsah myšlení a vůle člověka. Z toho lze dovodit, že hmotný život existuje mimo schopnost člověka či jeho vědy jej stvořit. Je obnovován zdánlivě jen hmotnou reprodukcí těla, které je ale skrytě oživováno impulsy Nehmotného programu a působností Nehmotného Tvořivého Ducha.