9. Metabolizmus flóry a fauny na sebe navazují v koloběhu živé přírody
Metabolizmus flóry a fauny na sebe navazují v koloběhu živé přírody
Základními kategoriemi hmotného života (VOH) jsou v dualitě polaritních vztahů flóra a fauna. V dokonalosti Systému je flóra přirozeným „konzumentem“ neživé atomární hmoty a fauna je přirozeným „konzumentem“ flóry (masožravost je nepřirozený fenomén, ke kterému se vrátíme v některém z příštích článků). Co vylučuje fauna, flora přijímá. Fauna přirozeně přijímá jako potravu rostliny a její odpady dokáže flora za pomoci mikroorganizmů přeřadit a zařadit pro sebe do nové kvality. Přepracování hmoty, která takto mezi nimi koluje obstarávají mikroorganizmy, aby mohla být průběžně na principu vychylování a obnovování polaritních vztahů udržována rovnováha přírody jako celku.
Je důležité si povšimnout, že organizmus jednotlivých druhů rostlin obsahuje i atomární prvky, které jsou pro faunu nepřijatelné, někdy až zničující. Tento zásadní rozdíl od fauny a člověka vyplývá z konstrukce Nehmotného „Energetického těla“. Tato programová odlišnost je dána tím, že rostliny přijímají Nehmotnou Energii (NE) celým povrchem svého těla, takže mají k disposici úplný rozsah paprsků NE procházejících prostředím. Fauna, počínaje druhy se zárodkem mozkového kmene, je omezena centrálním přívodem NE a jeho rozvodem energetickým tělem. Rozpětí centrálně přijímané kvality NE je vymezeno tak, aby odpovídalo programovému formování hmoty organizmů jednotlivých druhů živé přírody.
Polaritní vyváženost hmotných toků flóry a fauny je dalším ze mnoha očividných projevů dokonalosti Systému Stvořitele, respektive dokonalé provázanosti druhů hmotného života a jejich Nehmotných druhových programů. Tomu je uzpůsobena také skladba atmosféry Země a s tím související molekulární kyslík, voda, ovšem také druhy uhlíku a vodíku jako hlavní stavební kameny organizmů živé přírody (VOH).
Silný uhlík, v metabolizmu fauny, takže rovněž člověka, je vylučován dýcháním jako odpad z přeřazování hmoty. Flóra jej ale naopak potřebuje k posílení oběhové hmoty, takže jej z atmosféry přijímá, aby v jejích metabolických procesech mohly kořeny navázat potřebné látky z půdy. Fauna přijímá veškerou pro ni potřebnou hmotu až z konzumované flóry, respektive z druhotně z pojídaných těl jiných tvorů.
V polaritní provázanosti metabolizmu flóry a fauny je v dokonalosti Systému vyrovnávána rovněž skladba ovzduší. Zatímco fauna přirozeně „zatěžuje“ skladbu vzduchu vydechováním silného uhlíku navázaného na molekulární kyslík (kysličník uhličitý), tak flóra si z něho ve dne silný uhlík stahuje, čímž je molekulární kyslík znovu uvolňován. To je ostatně důvodem, proč rostliny jsou obecně považovány v příměru za „plíce planety“.
Odlišnost metabolizmu fauny, v porovnání se flórou, je spojena s její mobilitou. Flóra je imobilní, což je v Systému Stvořitele harmonizováno s její vlastností přepracovávat odumřelou VOH a zařazovat ji zpět do procesu hmotného toku. Fauna je mobilní, což je harmonizováno s opatřováním si potravy pouze ze hmoty již přepracované florou.
Fotosyntéza rostlin ve výkladu vědy versus skutečnost
Věda se domnívá, že rostliny zařazují do bio-procesu výstavby jejich těl kysličník uhličitý a vodu prostřednictvím hmotně chápané energie slunečního záření. Odtud pochází i název pro tento proces - „fotosyntéza“. Skutečnost je ale jiná, neboť:
-
voda je za přírodních podmínek nerozložitelná, takže její vodík a kyslík nemohou být samostatně zařazovány ani do těl rostlin,
-
obdobně nemůže být dovnitř těla jakéhokoliv organizmu živé přírody zařazován molekulární kyslík z atmosféry. Je totiž v Systému určen výlučně jako přenosné medium pro silný uhlík, vydechovaný jako odpad organizmy fauny a přijímaný jako stavební materiál organizmy flóry,
-
příjem silného uhlíku z atmosféry, který vydechuje fauna a je navázaný na molekulární kyslík, umožňuje chlorofyl (zelený fotosyntetický pigment) v zelených částech rostlin. Má obdobnou navazovací funkci na silný uhlík jako hemoglobin v červených krvinkách, jehož prostřednictvím je naopak silný uhlík z těla dýcháním odváděn. To vysvětluje jedinečnost existence molekulárního „dvojkyslíku“ pouze pro potřeby hmotného života,
-
všechny potřebné prvky, včetně „slabého“ uhlíku a atomárního kyslíku, přijímají rostliny z půdy.
Rostliny, z podstaty svého metabolismu, vyrovnávají standardní složení vzduchu, které přirozeně vychyluje metabolizmus člověka a veškeré fauny. Již z tohoto procesu je zřejmé, že fauna nemůže existovat bez flóry a že člověk nemůže existovat bez okolní přírody, jejíž je součástí z podstaty Systému Stvořitele. Polaritní skloubení vzájemně se doplňujících funkcí flóry a fauny na úrovni nesmírně složitého a současně přesného Systému, zřetelně kontrastuje s naivním tvrzením materialistické vědy, že se tak hmota sama od sebe zorganizovala do vzájemné bilanční vyrovnanosti.
Podrobnosti k podstatě přírodních procesů a ke vzájemné procesní provázanosti přírody na jediném principu polarity jsou uváděny v připravované knize „Svět je jinak“, sepsané podle Sdělení „Druhé strany“ pro poznání současného člověka.
Také vnitřní členění druhů jak flóry tak i fauny je organizováno na polaritním principu, a to v typickém uspořádání do tří základních stupňů jejich složitosti a s tím souvisejícího zařazení v Systému živé přírody.
Co je příčinou typického členění druhů flóry a fauny?
Také ve skladbě flóry i fauny se promítá polaritní princip základního formování veškeré hmoty.
Vyšší organizmy živé přírody (VOH) a jejich vzájemné vztahy jsou vymezovány postupně složitějšími Nehmotnými druhovými programy, které navazují na vlastnosti vložené Božím Tvůrcem do druhů mikroorganizmů. Byly tak zformovány a průběžně se v přirozeném prostředí reprodukují vyšší formy života s postupně dokonalejšími vlastnostmi, jimiž jsou zároveň hmotné toky v přírodě vyrovnávány. Flóra a fauna, i jejich vnitřní členění, se mezi sebou vzájemně ve hmotných znacích odlišují, ale v koloběhu hmoty se doplňují.
Zatímco proces zahušťování hmoty je směrován od nejmenších hmotných částic k existenci atomární hmoty, tak uspořádání VOH (živé přírody) je programově směrováno k nejdokonalejším organizmům flóry i fauny, jejímž vrcholem je tělo člověka.
Vlastnosti VOH jako celku musí zabezpečit podmínky pro vývoj Tvořivých Duchů ve hmotném prostředí.
Programově zformovaná hmota do druhů VOH, jako sub-Systému Universa, je organizována v polaritních vztazích „zlatého poměru“.
Polaritní rozpětí druhů VOH flóra fauna
(imobilní VOH) (mobilní VOH)
rozpětí života počátek mikro-plísně mikroorganizmy-viry, bakterie
s nejnižší složitostí NDP konec houby hmyz
rozpětí střední počátek byliny (jednoleté) živočichové vejcorodí, takže bez
složitosti NDP konec byliny (víceleté) přítomnosti Částečně tvořivého
Ducha (ryby, plazi, ptáci)
rozpětí vyšší a nejvyšší počátek dřeviny (keře) živorodá zvířata s Částečně
složitosti NDP Tvořivým Duchem
konec stromy (s tvrdým dřevem) člověk s Tvořivým Duchem
V grafickém znázornění toto objemové a současně polaritní rozdělení fauny a flory připomíná prostorově tvar vejce. Zakreslení do prostorového tvaru vejce se základním barevným rozlišením flóry a fauny, rovněž podrobnější dovozování vlastností hmotného života na polaritním principu, je šířeji uváděno v avizované knize „Svět je jinak“.
Nicméně, již z přehledné tabulky lze mimo jiné dovodit, že:
-
nejsložitěji organizovanou flórou jsou stromy, v říši fauny jsou to vyspělí zvířecí tvorové, nad nimi je postaven člověk, což jej v Systému zavazuje, aby přírodě pomáhal, nikoliv ji neznale ničil,
-
vědomé projevy zvířat a částečná tvořivost v nich přítomného Ducha, na základě Informací ze hmotného prostředí, jsou organizovány až od úrovně většiny živorodých zvířat (rodí se z těla matky, nikoli přímo z vajíčka). Tvořivost se ale netýká instinktu, který je netvořivým projevem dokonalosti netvořivé „automatiky“ vloženého programu,
-
tvořivé vlastnosti Ducha (i částečně Tvořivého Ducha) jsou v souladu s úrovní Nehmotného druhového programu, takže i s funkční vybaveností a možnostmi hmotného těla do něhož vstupuje,
-
funkční dokonalost těla člověka, harmonizovaná s plnou Tvořivostí Ducha je součástí účelu Systému, nikoliv výsledkem smyšleného vývoje druhů.
Připomeňme si, že doplňování druhů hmotného života při „zabydlování“ planety vyplývá z postupného zavádění druhů Nehmotných druhových programů (NDP) do připravovaného prostředí pro vývoj Tvořivého Ducha ve hmotném těle – člověka. Jeho součástí se stávají všechny zavedené druhy VOH, přičemž druhová skladba musí odpovídat bilanční vyrovnanosti hmotných toků, takže jednotlivé druhy se postupně nevyvíjejí, jak tvrdí věda.
Tělo člověka je vrcholným uspořádáním VOH a završuje její polaritní rozpětí. Žádný dokonalejší útvar hmotného života nikdy neexistoval a existovat nebude. Člověk, respektive jeho hmotné tělo, odpovídá svými vlastnostmi záměru Boha. Proto se člověk ani postupně nevyvinul ani se jeho tělo nebude vyvíjet do jiného tvora, jak by to podle mylné vývojové teorie druhů mělo nastat.
Zcela na závěr: Uváděná Sdělení odpovídají realitě světa, nejsou ani vědeckými spekulativními hypotézami ani zkreslenými náboženskými dogmaty. Odpověď na svá dilema a problémy v praxi života v nich nalezne vědec, kněz i člověk jakéhokoliv individuálního zaměření.
Přibližně za týden uvedeme v následném článku další pokračování předaných Sdělení. Jsou natolik převratná, v porovnání s dosavadními znalostmi člověka, že vyžadují nezávislé přemýšlení a vyvolají mnoho otázek, na které se budeme snažit všem odpovídat.
