17. Co je podstatou kmenových buněk a v čem se liší od ostatních?
Co jsou kmenové buňky a v čem se liší od ostatních?
Některé z výkonných buněk těla mají schopnost reprodukovat v sobě další buňku („dělit se“) a věda je označuje jako „kmenové“. Ty se od ostatních výkonných buněk liší v tom, že mají úplný hmotný program „DNA“, takže rozšířený o část s uloženými hmotnými Informacemi k buněčné reprodukci.
Tato část „DNA“ je aktivována tomu odpovídající kvalitou programově rozváděné vitální Nehmotné Energie v nočním režimu, kdy má tělo k dispozici k tomu potřebné její silnější úseky.
Reprodukční činnost kmenových buněk je řízena Nehmotným druhovým programem v pravidelných, ale v rámci jejich zařazení v různě namáhaných orgánech těla v tomu odpovídajících, časových intervalech. Přibližně sedm let je doba, za kterou se obnoví všechny výkonné buňky lidského těla, ale odvisí to od psychického a fyzického zatěžování organizmu. V procesech stárnutí a obnovování výkonných buněk je uplatněn princip průběžného posouvání v posloupnosti k vnějšímu povrchu jim příslušného orgánu těla, v kostech je směrování obnovovacích procesů opačné. Když se buňky dostanou na povrch, jsou již opotřebované a nefunkční, takže jsou odpojeny od Nehmotného rozvodu, recyklovatelná hmota je zařazována zpět do oběhu v organizmu a nepotřebný zbytek likvidován. Při nadměrném zatěžování imunity těla nebo její dysfunkci z jakéhokoliv důvodu, zůstávají odpojené buňky v organizmu a podílejí se na tvorbě a růstu nežádoucích úložišť. Je pak otázkou času, kdy se takový stav může stát základem pro závažné poruchy metabolismu těla či dokonce pro nádorová onemocnění.
Prostřednictvím kmenových buněk je organizmus schopen vyrovnat také nepřirozené úbytky tkání (poranění, invazivní chirurgické zásahy do těla, napadení mikroorganizmy, vniknutí cizorodých látek), ale pouze v určitém rozsahu (odříznutá část těla nebo odstraněný vnitřní orgán nedoroste). Síť kmenových buněk v okolí poškozené části organizmu začne, v souladu s programovým vybavením, produkovat výkonné buňky mimo program jejich obnovy a snaží se, za předpokladu plně funkční imunity těla, obnovit předchozí stav.
Kmenové buňky jako takové se v organizmu člověka tvoří v průměru do věku tří let, tj. v první fázi vývoje těla. Pak již v těle nepřibývají a obnovují se nikoliv „dělením“, ale průběžnou výměnou hmoty své konstrukce, a to při zachování do nich vložené Informace v jádře.
S narušením funkce reprodukce buněk úzce souvisí také příčiny většiny druhů onemocnění, označovaného jako leukemie. Obvykle se v těchto případech jedná o neschopnost kmenových buněk krvetvorné tkáně reprodukovat standardní funkční buňky nebo takové, které jsou nefunkční. Když je ale transplantována kostní dřeň z těla zdravého jedince příbuzného zahuštění těla, tak se ve mnoha případech podaří pomocí zdravých kmenových buněk obnovit standardní tvorbu ostatních výkonných buněk.To ale jen v případech, že příčiny nejsou v jiné části organizmu nebo v narušení funkcí hmotného programu („DNA“). Když se podaří správné napojení dodaných kmenových buňěk na rozvod vitální NE v těle pacienta, jsou pak tyto schopné přirozeně v těle fungovat.
Vlastnosti kmenových buněk při transplantacích tkání a orgánů jsou v současnosti používány medicínou v poměrně širokém rozsahu případů, jako poslední možnost obnovy funkcí těla a mnohdy dokonce jako záchrany života. Do budoucna medicína dovozuje a experimentálně prověřuje další oblasti a způsoby jejich terapeutického využití. Problémy spočívající v rozeznání kmenových buněk již nyní dokáže řešit, byť pouze podle nepřímých hmotných znaků, neboť Nehmotu jednak neuznává a jednak ji ani nemůže hmotně zjišťovat.
Obtíže medicíny se netýkají přirozených vlastností kmenových buněk, ale toho, jak se podaří kmenovou buňku zasadit („strefit se“) do správného místa v organizmu, aby buňka byla funkční. Znamená to, aby vyústění Nehmotného Energetického rozvodu NE přesně „zapadlo“ do jádra buňky. Čím více posuzovaných hmotných znaků má buňka dárce s buňkou obdarovaného, tím je pravděpodobnost úspěšnosti transplantace vyšší. Příslušná tkáň těla přirozeně roste a obnovuje se teprve připojením kmenové buňky na Nehmotný Energetický rozvod. Vhodnost darovaných kmenových buněk vychází ze zahuštění těla, které vlastně navazuje na objem buněk a tím i rozteč vyústění Nehmotného energetického těla. Výhodou transplantace kmenových buněk je v určitých případech možnost jejich odebrání přímo z těla pacienta.
Je zřejmé, že využívání kmenových buněk k terapii člověka je metoda relativně snadná a organizmus nezatěžující. Také oblasti jejich aplikací jsou značně rozsáhlé. Pozitivní výsledky léčby ale nadále spočívají v nalezení a odstranění základní příčiny, která způsobila, že danou buněčnou tkáň je nutno léčit nebo nahradit.
K úspěšnosti terapeutického používání kmenových buněk patří také znalost, že všechny hmotné útvary, které uchovávají a převádějí řídící Nehmotné Informace se neobnovují. Jejich poškození či zničení z jakéhokoliv důvodu je spojeno s absolutní ztrátou Informací nesených Nehmotou a předáváných do hmoty a tudíž účinkům terapie kmenovými buňkami nepodléhají. Typicky jsou to neuronová vlákna v mozku nebo v míše páteře, ale také hmotné buněčné programy („DNA“), chromozomy a základní formace „RNA“ v buněčných jádrech, neboť jsou v nich pevně uloženy (uzamčeny) vložené Nehmotné řídící Informace, které při porušení nelze obnovit.
Charakteristickým svědectvím o existenci Nehmoty, i když ze hmotných hledisek nepřímým, je také skutečnost, že odnětím hmotného orgánu nebo části těla nedojde v tom místě k narušení Nehmotného rozvodu vitální NE. Hmota sice zmizela, ale Nehmotné energetické tělo není porušeno, takže nadále plní svoji funkci i v té hmotné části, která již neexistuje. Rovněž centrální Informační Systém je plně funkční v celém, tedy i v neexistující části, organizmu. Proto také jedinci s takto narušenou celistvostí organizmu, např. po amputaci nohy, pociťují za určitých okolností v té oblasti bolesti, jakoby ta odebraná část byla nadále součástí fyzického těla (fantomové bolesti).
V příštím článku uvedeme některé další skutečnosti o podstatě funkcí těla, které dosud zůstávají pro materialistickou vědu utajené.
Zcela na závěr: Uváděná Sdělení odpovídají realitě světa, nejsou ani vědeckými spekulativními hypotézami ani zkreslenými náboženskými dogmaty. Odpověď na svá dilema a problémy v praxi života v nich nalezne vědec, kněz i člověk jakéhokoliv individuálního zaměření.
