94.Část IV. JAK A Z ČEHO VZNIKLO UNIVERSUM (VESMÍR) A JEHO ÚČEL

PROČ JSME MY LIDÉ SOUČASNĚ NEHMOTNÝMI BYTOSTMI - TVOŘIVÝMI DUCHY A JAKÉ JE NAŠE POSLÁNÍ

Nejdříve pro připomenutí několik sequencí z předešlých pokračování tohoto cyklu týkající se Tvořivého Ducha uzavřeného ve fyzickém těle - člověka.

Součástí poselství Stvořitele pro člověka současné společnosti, předávaného prostřednictvím Sdělení „Druhé strany“, je i odpověď na to, jak a proč vznikl člověk a jaký má jeho existence smysl. Odhaluje nejen tajemství poslání člověka v záměru Boha, ale přibližuje také procesní souvislosti jeho stvoření. Člověk tak dostává dar poznání, které je víc než pasivní víra, která v minulosti byla, a rovněž v současnosti je, často zneužívána v zájmech, které jsou s principy Boha nesouladné.

Jak vznikl život a zda existuje i jinde ve vesmíru, je jednou z hlavních dosud nezodpovězených otázek člověka. Konkrétní odpověď na ni nedávají alegorií zahalená náboženská učení, natož pak moderní materialistická věda, která se předvádí zdánlivou odborností i tam, kde ji nemá. Je dokonce natolik vychýlená ze skutečnosti, že dospěla až k vrcholné mystice, když se hlásí ke smyšlené teorii samo vývoje druhů od těch nejnižších až ke člověku. Věda tedy považuje člověka za výlučně hmotnou bytost, která se vyvinula původně z jednoduchých organizmů v procesu hypoteticky dovozované evoluce druhů. Experimentálně je tato teorie neověřitelná.

 Bůh (nebo Nadtvořivá síla – není podstatné jak autora vesmíru pojmenujeme) byl v jediném existujícím Jsoucnu prostředí Absolutna osamocen, neměl s kým sdílet své city, proto pojal záměr utvořit sobě rovné Nehmotné bytosti – Tvořivé Duchy, kteří budou jeho společníky. Nebyl by pro něho problém zformovat je jako sobě rovné, ale byly by to bytosti, které nedospěly k vlastnostem svého tvůrce vlastním vývojem ve specifickém prostředí k tomuto účelu vytvořeném. Tento záměr proto vyvolal potřebu zformovat prostředí, ve kterém se Nehmotné bytosti budou svobodně vyvíjet k dosažení vlastností svého Tvůrce. Tak vzniklo Universum (vesmír) jako prostředí pro bytí Nehmotných bytostí, které ve hmotném těle existují jako lidé, kdy vstupem do hmotného těla zapomínají na svoje dosavadní bytí jak v Nehmotě, tak i ve hmotném těle.

 Nehmotný Tvořivý Duch vstupuje do fyzického těla člověka v okamžiku jeho narození a v mnoha lidských životech, pokaždé jako jiný člověk, se vyvíjí k vlastnostem svého Stvořitele. Tyto Nehmotné bytosti existují v záměru Absolutní Tvořivé síly-Boha a procházejí vývojem v prostředí Universa (vesmíru) v němž se zbavují vlastností nesouladných s Božími principy. Ve hmotném prostředí se učí rozeznávat a překonávat protiklady dobra a zla, a to ve ztížených podmínkách zapomenutí všeho předchozího ve své minulosti. Mohou tedy spoléhat pouze na svoji dosaženou vnitřní kvalitu, a tak se velice dlouhodobě vyvíjejí k dokonalosti svého Tvůrce. Máme-li pochopit sami sebe i svět, který nás obklopuje, smysl a cíl toho všeho, začněme to poznávat od celku, abychom se propracovali k jeho dílčím součástem, nikoliv naopak. Teprve poznávání Systému, který Tvůrce všeho vložil také do Universa, nám umožní nalézat odpovědi k základním otázkám bytí člověka: "Kdo jsem?... Odkud přicházím?... Kam směřuji?". Jsou to základní informace o podstatě všeho, čím jsme a čeho jsme součástí. Jejich uplatnění v bytí jednotlivce a rovněž v rozsahu celé společnosti dává dosud netušené možnosti praktického využití.

 Jaká je realita? Naše skutečné individuální "já", Nehmotný útvar, je Božskou silou zformován v Absolutnu z hmotně nepopsatelné Pralátky. Nepatří tedy do celku Universa na rozdíl od hmotného fyzického těla, kde funkční podstatou a v něm probíhajících procesů je Nehmotný druhový program, jehož impulsy jsou výsledně převáděny na buněčné hmotné programy, označované jako DNA. Stejně tak jako "tělo" Tvořivého Ducha je i obsah (soubor Nehmotných informací) jednotlivých Nehmotných druhových programů tvořen mimo Universum. Takže shrneme-li si tyto poznatky, zjistíme, že funkční podstatou vědomého myšlení a jednání člověka je Nehmotný Tvořivý Duch (Nehmotná bytost), který hmotné tělo používá jako prostředek pro svou ochranu a orientaci ve hmotném prostředí, jakož i ke komunikaci, ukládání nabytých informací a v neposlední řadě i k vlastní kreativní tvorbě (myšlení).

V Bibli, v jedné části textu První knihy Mojžíšovy – Genesis je uvedeno: Hospodin Bůh se obrací k člověku Adamovi (TD po spáchání prvotního hříchu, což bylo pozření jablka ze stromu poznání): "V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." V alegorii je jasně řečeno, že jeho tělo je utvořeno ze stejné atomární hmoty jako veškerá neživá příroda a dokud se nerozpadne na prach, nemůže se jeho podstata vrátit do prostředí, ze které byla vzata. O vlivu Nehmotných Substancí na formování anorganické hmoty jsme se již zmínili v předchozích částech. Její oběh a formování je v Universu řízen společným Nehmotným programem - Systémem, který způsobuje, že si tato hmota, v závislosti na prostředí kterým právě prochází, podrží určité vlastnosti po celou dobu své existence v takto přirozeně vymezených podmínkách. Znamená to, že pokud stejná atomární hmota má být oživena, musí být řízena jiným speciálním Nehmotným programem a to v prostředí, které umožňuje jeho aplikaci. Tím prostředím je jediné místo v OU, kde polarita Nehmoty a hmoty v Systému je téměř nulová, na planetě s atmosférou obsahující molekulární (atmosférický) kyslík a vodu. Je to střed Středu Obvodového Universa (OU).

Hmotný život je „vysazován“ až do připravené kvality neživé přírody, aby se na ni mohl plynule napojit. Nastanou-li na vybrané planetě podmínky pro hmotný život, je započato s aplikací nejjednodušších Nehmotných druhových programů, které podmiňují formování anorganické hmoty do prvotně jednoduchých druhů mikroorganizmů. Ty jsou jako celek přechodovým stupněm mezi neživou a oživenou hmotou přírody (OOH = obecně organizovaná anorganická hmota a VOH = výše organizovaná - živá hmota). Souběžná přítomnost vzájemně antagonistických mikroorganizmů fauny (mikroby) a flóry (plísně), které se navzájem v dynamice polaritní rovnováhy likvidují, takže tímto způsobem se postupně přepracovává anorganická hmota na kvalitu vhodnou pro formování jejich vyšších druhů. Současně se reguluje i rovnováha takto vyvolaných hmotných toků. Tyto prvotní jednoduché formy VOH dokáží „přepracovat“ neživou minerální hmotu a připravit ji pro formování druhů flóry, která je potravou pro druhy fauny a odumřelé zbytky flory a fauny znovu připravit k použití. Je tak postupně rozšiřována skladba hmotných toků při zachování jejich přirozené vyrovnanosti. Postupné vkládání Nehmotných druhových programů s vyšší složitostí vede k vytvoření prostředí pro bytí nejsložitějšího organizmu – těla člověka. Také z této skutečnosti je zřejmé, že vývoj života je Stvořitelem cíleně regulován. Tento proces skutečného vývoje živé hmoty a jejího formování do jednotlivých druhů jsme rovněž již uvedli.

V úplně prvotní etapě zalidňování každé „planety života“ v tomto optimálně Středovém prostředí Středu Obvodového Universa jsou Tvořiví Duchové přítomni pouze v Předhmotných obalech (druh Nehmoty), nikoliv ještě ve hmotných tělech lidí. Je to proto, aby již mohli vnímat hmotu, ale ještě jí nebyli omezováni, než se plně zformuje prostředí pro jejich hmotné bytí. Také biblický „Adam v Ráji“ existuje v Předhmotném "obalu". Může sice vnímat hmotné prostředí, ale nemá ještě "lidské" potřeby a schopnosti člověka manipulovat se hmotou. Takže v době, kdy jeho TD byl pouze v obalu z Předhmoty, byl bezpohlavní bytostí. Teprve po „vyhnání z Ráje“ (vstupem do zformovaného hmotného těla) je prvním člověkem mužského pohlaví ve hmotném prostředí na každé planetě života. „Smrtelný hřích a vyhnání z ráje“ symbolizují v biblickém pojetí vstup Tvořivého Ducha do hmotného těla člověka, který tak nabývá schopnost aktivně se projevovat ve hmotných vztazích, ale už nemůže vnímat Nehmotu. Je tak oddělen od dosud nabytých znalostí o svém vývoji a nadále musí spoléhat pouze na svou dosaženou kvalitu. Tolik k oživení informací z předešlých článků tohoto cyklu.

Z uváděných Sdělení souhrnně vyplývá, že tělo člověka bylo zformováno působením Nehmotného programu na připravenou hmotu, za vzniku prvotní buňky těla, obsahující hmotný program („DNA“). Dále pak, že první dva lidé odlišného pohlaví na Zemi i na předchozích planetách byli stvořeni podle stejného Nehmotného programu, nejdříve muž a následně žena. To, že v biblické alegorii byla z části Adamova těla (žebra) utvořena Eva symbolizuje také princip, že nositelem Nehmotného programu ke vzniku života je spermie z těla muže. Ta zahajuje reprodukci hmotného těla člověka, když po vniknutí do vejce dojde k polaritnímu porovnání hmotných programů („DNA“) otce a matky a k otevření schránky Nehmotného programu. Takže "Adamovo žebro" můžeme vnímat v alegorii jako "žebřík" spirály DNA, který podmiňuje vznik nového fyzického těla a je tu Ecce homo - Ejhle člověk!, podle textu Bible pramáti Eva.

Ilustrace Leonarda da Vinci k dílu Vitruvia (Marcus Vitruvius Pollio, římský architekt, inženýr a teoretik v 1. stol. p.n.l.) znázorňuje postavu muže, jehož natažené končetiny se dotýkají obvodu kruhu a okraje čtverce. Jeho pupek se nachází přesně ve středu kruhu. Z kresby lze snadno odvodit tzv. zlatý řez, tedy poměr, který Leonardo hodně využíval ve svém díle. Přibližně mu odpovídá například poměr vzdálenosti temene hlavy a pupku ke vzdálenosti od pupku k základně. Pro nás je toto grafické znázornění vyjádřením působení Nehmotného programu (kruh zastupující také Systém vložený do Universa) na částicovou hmotu (čtverec) při formování fyzického těla člověka. Pro lepší pochopení níže uvádíme vysvětlení pojmu „zlatý řez“.

Jako zlatý řez (latinsky sectio aurea) se označuje poměr o hodnotě přibližně 1,618. Zlatý řez vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. Hodnota tohoto poměru je rovna iracionálnímu číslu (číslo, které nelze vyjádřit jako zlomek, tedy podíl dvou celých čísel).

U tzv. zlatého obdélníku se zlatý řez vyskytuje jako poměr stran.

V Universu jehož Systém, jak bylo již popsáno, je založen na polaritě (vzájemné porovnávání dvou činitelů) je vše formováno v tomto poměru. Vychýlení z této konstrukce (kvalita) znamená narůstání nesouladu (nárůst kvantity), který vede až ke změně kvality, aby se obnovila základní formace, byť s upravenými vlastnostmi.

 Vraťme se ale k našemu tématu – Tvořivý Duch jako člověk a jeho poslání. Z výše uvedeného vyplývá, že život člověka nutno posuzovat ze dvou hledisek. Jednak z pohledu Nehmotné bytosti Tvořivého Ducha, který se projevuje prostřednictvím svého fyzického těla a jednak z pohledu konstrukce a funkce fyzického těla. Tyto dvě složky, které nazýváme člověk, se navzájem ovlivňují a samostatně nemohou ve hmotném prostředí existovat. Níže se budeme snažit vysvětlit tyto základní vztahy a přiblížit skutečnou úlohu a účel bytí člověka.

Tvořivý Duch

Kdo je, nebo co je, Tvořivý Duch a jak vzniká jsme vysvětlovali v předešlém textu tohoto cyklu. K tomu, aby dosáhl vlastním vývojem vlastností svého Stvořitele musí projít mnoha lidskými životy s tím, že vstupem do hmotného těla je oddělen od dosud nabytých znalostí o sobě a musí se spolehnout jen vlastní úsudek.

 Do fyzického těla vstupuje za pomoci svých Nehmotných druhů v okamžiku jeho oddělení od těla matky a ujímá se jeho řízení. Zprvu je zmaten, nelíbí se mu hmotné omezení a tak se prvotně projevuje hlasitým křikem, kterému lidský svět nerozumí a považuje ho za životaschopnost novorozeněte. V těchto okamžicích nemá dostatek informací ve velkém mozku a dostatečně vyvinuté "zařízení" aby se mohl "lidsky" dorozumět.

 Co předchází vstupu Tvořivého Ducha do hmotného těla?

 V prostředí "Druhé strany" Tvořivý Duch analyzuje své předchozí bytí ve hmotném prostředí a na základě toho se připravuje na další reinkarnaci (znovuzrození). Je mylná představa, že Druhá strana, Onen svět, nebe či jak se různě nazývá prostředí kam se odebírá "duše" zemřelého člověka, se nachází někde "nahoře" mimo Zem. Toto prostředí je tady, všude kolem nás, je jen smysly člověka nevnímatelné a hmotně nezjistitelné. Pouze jedinci se zvláštní citlivostí jsou schopni různými způsoby s tímto prostředím a Nehmotnými bytostmi komunikovat, přenášet tak informace do hmotného prostředí.

Tvořivý Duch v člověkem nevnímatelném prostředí v návaznosti na své "neúspěchy" ve hmotě plánuje svoji karmu (osud) v příštím hmotném životě. Zahrnuje to především výběr genetického materiálu (rodiče) pro své hmotné tělo, aby co nejvíce splňovalo jeho požadavky pro duchovní růst v omezení hmotou, dále je to astrologická situace (postavení planet Sluneční soustavy) při vstupu do hmotného těla (čas a místo narození). Neméně důležitá je i volba Nehmotného průvodce, přítele, který z Nehmotného prostředí svého druha provází a ochraňuje ho či předkládá překážky ve formě hmotných vztahů vedoucí k plnění předpokládaného poslání. Právě na tom osvědčuje Tvořivý Duch ve hmotě jako člověk svou schopnost, omezen hmotou svého těla, plnit v Nehmotě si daná předsevzetí vedoucí k vlastnostem svého otce – Stvořitele.

Prostor pro toto pojednání nám nedovoluje podrobněji se této tématice věnovat. V publikaci "Svět je jinak", která je mým  společným dílem se Zdeňkem Svobodou a Žukem, přítelem z „Druhé strany“, najde zvídavý čtenář toto téma rozpracováno v celé šíři.

 Co ale považujeme za nutné v pokračování tohoto cyklu objasnit je proces vstupu (a výstupu) Tvořivého Ducha do hmotného těla.

Předhmota – jedna z kvalit Nehmoty, která slouží jako prostředník mezi hmotou a ostatními Nehmotnými substancemi. Je to jakýsi "obal" hmoty, aby Nehmota se mohla opírat do hmoty a hmota aby si udržela vlastnosti daného prostředí. Stejně tak Nehmotný Tvořivý Duch potřebuje "kabátek" z Předhmoty, aby mohl komunikovat se svým hmotným tělem. Při vstupu do těla prochází tunelem, kde na sebe navlékne Předhmotný obal a teprve takto vyzbrojen je schopen ujmout se řízení fyzického těla a pobytu v něm. Tím jak Tvořivý Duch odebere z tunelu Předhmotu, tunel se uzavírá a tím definitivně je uzavřen do doby, kdy se stane odchozí cestou na "Druhou stranu". Tvořivý Duch při opouštění fyzického těla opět prochází tunelem, svléká "kabátek" z Předhmoty a směřuje ke světlu "Druhé strany". Je to onen pověstný zářivý tunel, který popisují lidé, kteří se ocitli v klinické smrti. Ne vždy se ale Tvořivý Duch vrací do Nehmoty přirozeným způsobem, t. j. při vyčerpání obsahu Nehmotného programu, nebo sám vlivem vnějších okolností opustí tělo ještě před jeho vyčerpáním a také když se z nějakého důvodu stane tělo "neobyvatelným". Náhlá a nečekaná událost, která způsobí, že Tvořivý Duch ve spěchu opustí hmotné tělo a nestačí v tunelu svléknout Předhmotný obal je příčinou situace, kdy obal mu brání návrat do Nehmotného prostředí a se svým hmotným tělem přerušil komunikaci. Dostává se mezi dvě prostředí a teprve s pomocí Nehmotného přítele, který mu pomůže svléknout "kabátek" se dostává zpět do svého domovského prostředí. Jsou ale případy, kdy se Tvořivý Duch záměrně nechce vzdát svého Předhmotného pláště a tento stav pak dává vzniknout pověstem o strašidlech a nadpřirozených zjeveních. Všechny tyto stavy související s odchodem nebo opětným návratem (klinická smrt) Tvořivého Ducha do těla jsou opět podrobně popsány v již zmíněné publikaci "Svět je jinak".

V souvislosti s touto problematikou považujeme za nutné zmínit se o potratech a prenatálním vývoji fyzického těla.

Z výše uvedeného vyplývá, že dokud Tvořivý Duch nevstoupí do těla, není toto schopné života. Plod v prenatálním období od určitého stupně vývoje mozkového kmene reaguje na některé vnější podněty a z toho jsou vyvozovány úsudky, že již v tomto období je člověk schopen vnímat. Je to zásadní omyl. Mozkový kmen je část mozku, kam jsou již v prenatálním období ukládány obecné informace pro nevědomé funkce organizmu, tedy i např. reakce na zvuky přicházející z vnějšího prostředí. V této části mozku se soustřeďují všechny zvuky okolního vnějšího prostředí, ale právě na základě těchto uložených informací se k Tvořivému Duchu sídlícímu v těle dostanou jen ty, které nějakým způsobem ovlivňují jeho bytí. Ten pak na základě svých zkušeností a z toho vyplývajících už jím uložených informací ve velkém mozku na tyto zvuky reaguje. Ne každý proto na stejný zvuk stejně reaguje. V krátkosti je to vysvětlení otázky prenatálního života vyvíjejícího se plodu.

Pokud se týká uměle vyvolaného potratu je to záležitost jen a jen ženy, jejího Tvořivého Ducha. V žádném případě se nejedná, jak z výše uvedeného vyplývá, o násilné přerušení života, pouze o přerušení vývoje hmotného uskupení, které by mohlo ve své konečné fázi, po vstoupení Tvořivého ducha do něho, splňovat vlastnosti života člověka. Nikomu v hmotné společnosti nepřísluší bránit tomuto rozhodnutí ženy, či jakýmkoliv způsobem tento čin soudit nebo dokonce sankcionovat. Tento čin je posuzován až po návratu Tvořivého Ducha na "Druhou stranu", takže je součástí jeho vývoje a následné karmy.

Pro přibližnou představu o "zařízení" pro vstup a výstup Tvořivého Ducha do těla níže uvádíme jeho grafické znázornění.

 Fyzické tělo

Zatímco Nehmota podmiňující vlastnosti hmoty jako takové je neměnná, hmota podléhá "opotřebení" a zániku (proměně). To se v plné míře vztahuje i na veškerou živou hmotu, na tělo člověka obzvláště.

Nehmotný druhový program pro člověka obsahuje soubor impulsů, které by měly vystačit v ideálním případě pro 120 let jeho pozemského života. Pro člověka by to znamenalo po celé toto období žít v souladu s principy Systému Universa, tj. zachovávat "Tři pilíře" (potrava, prostředí, psychika). V praxi, kdy Tvořivý Duch ve hmotném prostředí je vystaven svodům životního stylu současné společnosti, je velmi obtížné při neznalosti podstaty Systému orientovat se v těchto vztazích. Záleží pak na dosaženém vývojovém stupni Tvořivého Ducha, jak se dokáže k tomuto "ideálu" přiblížit a opatrovat svůj hmotný obal. Člověk ne vždy může zabránit tomu, aby jeho hmotná schránka nebyla vystavena negativním vlivům životního prostředí. Může ale své bytí pozitivně ovlivňovat výběrem vhodné potravy, předmětů, kterými se obklopuje a prostředků, které používá při svém bytí. V neposlední řadě si může zachovávat i pozitivní psychiku tím, že ze svého života vytěsní takové vlastnosti jako je závist, sobectví, snaha po nemírném hromadění majetku, zviditelňování své osoby a další negativní jevy, které jsou atributem a hybnou silou současné společnosti s tržní ekonomikou. Pro oživení obsahu "Tří pilířů", které jsme již v jiné souvislosti publikovali, je níže uvádíme.

I. Pilíř - zdravé stravování

Jsme si vědomi, že jak v odborných tak i v alternativních doporučeních v oblasti zdravého stravování panuje velký chaos a nepřeberné množství informací. Ani jedna však nevychází ze znalosti podstaty života a skutečného procesního režimu organizmu těla.

Např. tzv. pranariánství, dokonce odmítá jakoukoliv potravu s odvoláním na příjem pro tělo potřebné vitální energie z volného okolního prostředí. Je to zásadní omyl, protože hmotné tělo ke všem svým funkcím, počínaje myšlením a jeho obnovou konče, hmotu spolu s vitální energií přirozeně potřebuje. Je nutné si uvědomit, že konzumace 100% šťávy z ovoce nebo zeleniny není tekutina, ale potravina vnášející do organizmu potřebné vitaminy a minerální prvky. Stejně tak konzumací pramenité vody, bez které se organizmus neobejde, je vnášena do něho, byť v malém množství, hmota potřebná k životu.

 Pro seznámení se s alespoň základními zásadami přirozeně vhodné stravy, souladné s vlastnostmi těla, je třeba v prvé řadě vědět, že potrava se v organizmu nemění na energii, jak to věda deklaruje a měří proto její kalorické hodnoty (nebo jouly). Vitální energii čerpá veškerá živá příroda, tedy i člověk, z volného prostředí, které prostupuje jako smysly člověka nevnímatelné fluidum. Je jednou ze součástí Systému Universa (vesmíru). Problém je v tom, že kapacita těla na příjem vitální energie, bez které život a jakékoliv funkce těla nemohou existovat, je limitována. Pokud ji člověk čerpá nepřiměřeně, např. na trávení nevhodné potravy, tak mu chybí pro jiné procesy v organizmu, počínaje metabolizmem a konče sníženou funkcí imunity těla, vedoucí až k život ohrožujícím civilizačním nemocem.

 Důležitým faktorem pro výběr potravy je také znalost "zahuštění" svého těla (geneticky zděděné uskupení hmoty těla s individuelním obsahem energetického náboje jejích částic). Znamená to, že na rozložení (trávení) stejného druhu potravy potřebuje různě zahuštěný organizmus i různé množství vitální Energie (čím méně zahuštěný, tím relativně větší množství z jejího limitovaného příjmu). Vodítkem pro rozpoznání je krevní skupina, kdy se v posloupnosti od 0 (nulka), AB, A a B zahuštění organizmu snižuje. Skupina "B" představuje organizmus nejméně zahuštěný, takže s největší potřebou vitální energie pro přepracování hmoty potravy pro své potřeby.

Čím se tedy řídit při výběru a úpravě potravy?

1.   Zcela zásadně přijímat potravu ze surovin co nejméně technologicky upravovaných a bez jakýchkoliv přidaných  látek (Éčka), zlepšujících její vzhled, chuť, aroma, trvanlivost  a další její vlastnosti pro tržní účely (vše co se odlišuje od kvality živé přírody). Veškerá nepřirozeně (chemicky) zformovaná hmota přidaná do potravin a nápojů je z hlediska potřeby vitální energie pro tělo zatěžující "cizí hmotou" na kterou nemá organizmus těla program a tudíž musí aktivovat imunitní Systém,

2.   tepelná úprava pouze vařením či dušením. Naopak, pečení, smažení, uzení, grilování či úprava v mikrovlnné troubě nebo na indukčním zdroji je zcela nevhodná,

3.   teplota přijímané stravy a nápojů v rozmezí 18°C – 42°C, aby trávící enzymy byly účinné,

4.    vyhýbat se odtučněným potravinám (light),

5.    mít na paměti, že trávení potravy začíná již v ústech a proto jídlo nehltat, řádně rozžvýkat a při jídle se nezabývat jinou činností (sledování TV, čtení apod.),

6.   do jednoho pokrmu nemíchat různé druhy potravin (jak je níže podrobněji uvedeno).

V této souvislosti si připomeňme přísloví: "Jez do polo syta, pij do polo pita a budeš žít dlouhá léta", protože člověk nežije, aby jedl a pil, ale musí jíst a pít, aby mohl naplňovat svá životní předsevzetí, zkrátka, aby byl.

Strava současného člověka se skládá z (ležatým písmem jsou označeny druhy s vyšší energetickou náročností na rozklad a zařazení do organizmu těla):  

  • obiloviny a produkty z nich (pšenice, oves, ječmen, žito, bezlepkové - kukuřice, rýže, amarant, pohanka, proso - jáhly)
  • luštěniny a produkty z nich (hrách, čočka, cizrna, sója, fazole, podzemnice olejná – burské oříšky)
  • zelenina - všechny produkty z ní a její úpravy konzervováním, sušením, mražením a šťávy ze zeleniny kořenová - mrkev, červená řepa, ředkvičky, tuřín, topinambur, brambory, batáty, celer, petržel, pastiňák, černý kořen, křen listová - salát - všechny druhy, špenát, čekanka, rebarbora košťálová - červené zelí, brokolice, růžičková kapusta, brukev (kedlubna bílá i červená), kapusta, zelí, květák, fenykl cibulovitá - cibule - všechny druhy, česnek, pórek plodová - rajčata, cuketa, meloun, tykev, okurka, dýně, jahody, paprika, lilek další druhy - artyčok, palmové zelí, zeleninový banán, chřest, bambusové výhonky, chlebovník kořeninová zelenina - kopr, majoránka, máta, oregano, kmín, zázvor, libeček, petrželová nať, celerová nať, koriandr, bazalka, pažitka ovoce a ořechy - všechny výrobky z nich a jejich úpravy konzervováním, sušením, mražením jakož i šťávy, marmelády a džemy jablko, třešeň, višeň, meruňka, broskev - všechny druhy, nektarinka, borůvka, brusinka, rybíz - všechny druhy, malina, ostružina, hrozny - všechny druhy, citron, pomelo, limetka, pomeranč, mandarinka, kiwi, grapefruit, granátové jablko, ananas, kaki, muchovník, hruška, nashi, kdoule, mišpule, švestka, bluma, slíva, mirabelka, trnka, jeřabina, klikva, oskeruše, angrešt, banán, fík, datle, karambola, liči, mango, papája, avokádo, oliva, kokos, mandle, lískový ořech, vlašský ořech, kaštan jedlý, moruše, kakaové boby (pražené), zrnková káva (pražená)
  • maso a všechny produkty z něho, také potraviny obsahující jeho výtažky (např. želatina)
  • hovězí, telecí, králičí, rybí - sladkovodní i mořské, drůbeží – kuřecí, kachní, husí, krůtí, vepřové, skopové, kozí, koňské, zvěřina, plody moře, drobní živočichové
  • živočišné produkty - mléko a mléčné výrobky - neodtučněné sýry, jogurty, zákysy
  • vejce, jikry, kaviár
  • med
  • tuky živočišné a rostlinné obsažené v celé škále potravin
  • živočišné - máslo, sádlo, lůj
  • rostlinné - olivový, kukuřičný, slunečnicový, řepkový, sójový, sezamový, palmový, kokosový a celá řada dalších
  • cukry přidávané prakticky do všech potravinářských výrobků a nápojů - jako potravina jsou pro člověka vhodné pouze přírodní (nerafinované) cukry řepný a třtinový, v poslední době i cukr ze stévie. Všechny ostatní cukry, rafinované, glukózo-fruktózový sirup, hroznový cukr upravený umělými příchutěmi a další
  • sladidla jsou zcela nevhodné.
  • sůl - vhodná je jen mořská, akceptuje se  přídavek jódu, nevhodná je sůl kamenná (kopaná) a zcela nevhodná, ba pro tělo škodlivá, je s přídavkem fluoru
  • nápoje – nejpřirozenějším nápojem je pramenitá nijak neupravovaná voda a z ní připravené čaje – nefermentovaný zelený a bylinné. Všechny ostatní – slazené, aromatizované, sycené kysličníkem uhličitým jsou pro konzumaci nevhodné. Pravá káva a všechny její náhražky. Je nutné vědět, že mléko a nápoje z něho připravené jsou potravina, nikoliv nápoj (kakao). Přidáním "ochucovadla" do mléka se stává energeticky náročnou potravinou.

Potraviny, které lze kombinovat prakticky se všemi ostatními druhy: rýže, amarant, citrusové plody a všechny druhy hroznů, dýně, kukuřičný olej, přírodní třtinový cukr, nefermentovaný zelený čaj.

Posouzení potravin a nápojů z hlediska jejich energetické náročnosti na zpracování v organizmu :

OBILOVINY A LUŠTĚNINY - mají 60-70% podíl ve výživě. Jsou základem potravy pro člověka. Přirozeně vázané živiny. Celozrnné mouky jsou energeticky náročné na trávení. Všechny ostatní úpravy obilovin a luštěnin (instantní, přidávané stopové prvky a vitaminy)  je jako potravinu znehodnocují. Rovněž tak povrch pečiva (kůrka) je pro zpracování v organizmu náročný.
Nekombinovat s masem a ovocem.

ZELENINA - v naprosté většině je pro člověka příznivá. Tepelnou úpravou (dušení a vaření) získává jako potravina pro organizmus "lepší" využitelnost minerálů a stopových prvků, syrová poskytuje více vitamínů a aminokyselin. Vhodná se špagetami, pizza, se sýrem.
Nemíchat do jednoho pokrmu s ovocem, masem a tuky z něho.

OVOCE - v naprosté většině pro člověka příznivé, kvalitu ale snižují použité chemické postřiky proti škůdcům nebo chemické ošetření z komerčních důvodů. Nemíchat do jednoho pokrmu s obilovinami, zeleninou, masem a tuky z něho.

MASO, uzeniny,  související tuky - nevhodné pro běžné stravování člověka. Příznivější jsou bílá masa (kuřecí, rybí). Zcela nevhodné je maso všežravců (vepřové, kachní). Nemíchat maso s ovocem, nejvhodnější přílohou k masu je rýže. Nejvyšší stupeň škodlivosti mají všechny potraviny upravené uzením (a to nejen maso!).

CUKRY - vhodné jsou pouze v přírodní formě, rafinovaný bílý cukr je pro organizmus člověka cizí hmotou. Glukózo-fruktózový sirup přidávaný z komerčních důvodů do většiny potravinářských výrobků je na úrovni škodlivosti uzených potravin! Potraviny živočišného původu nebo s částí jejich obsahu, byť slazené vhodným cukrem, jsou energeticky vysoce náročné (cukrovinky, sladké pečivo, apod.). K zelenině je vhodnější nerafinovaný cukr řepný, k ovoci a ostatním potravinám cukr třtinový.

TUKY - vhodné ze živočišných je pouze máslo, z rostlinných pouze za studena lisované oleje slunečnicový, olivový a kukuřičný. Ztužené tuky či oleje, upravované pro přípravu potravin za vyšších teplot, jsou cizí hmotou. Pro zeleninová jídla raději slunečnicový, pro ovoce olivový, kukuřičný je neutrální. Nemíchat tuky s cukry (energeticky nejnáročnější kombinace)! Odtučněné potraviny postrádají tukovou složku jako zprostředkovatele pro zařazení do organizmu těla ve vodě nerozpustných minerálů, stopových prvků a vitaminů, takže ty zůstávají nevyužity.

HOUBY a OCTY - houby jsou významnými nositeli minerálních prvků a vitamínů. Lze je kombinovat do vařených a dušených pokrmů ze všech druhů zeleniny (např. brambory) a obilnin (např. těstoviny) nebo konzumovat nakládané ve vinném octu. Nekombinovat s masem, živočišnými tuky, mléčnými výrobky, vejci a ovocem. Oblíbená smaženice je jeden z energeticky nejnáročnějších pokrmů vůbec. Pro okyselení pokrmů je nejvhodnější šťáva z citronu či limetky nebo rýžové a vinné octy, nikoliv ale běžně prodávaný ocet lihový kvasný. Ovocné octy používat jen do ovocných jídel.

Podrobnější informace o zdravém stravování a další netradiční údaje naleznete v knihách Zdeňka Svobody "Svět je jinak" a "Sdělení Druhé strany" a na
www.svetjejinak.cz

II. Pilíř - Vlivy prostředí a používaných předmětů na zdraví člověka

Navazujeme na předchozí téma věnované zdravému stravování a níže se budeme ve stručnosti snažit osvětlit, jak současné životní prostředí zaplněné moderní technikou a předměty, jimiž se běžně obklopujeme, zatěžuje a oslabuje imunitu těla, která je základem prevence udržování zdraví.

Moderní člověk pobývá v prostředí, které je zaplněno nepřirozeně zformovanou hmotou. Prakticky veškerá tato technologicky přepracovávaná hmota používá s živým organizmem, tedy nejen s tělem člověka, nesouladnou sílu energetického náboje. Člověk si tuto skutečnost neuvědomuje, protože fenomén takto ovlivňující životní prostředí je lidskými smysly nevnímatelný. Pouze ze znalosti funkce vyššího Systému a z toho plynoucí podstaty života lze hmotně odvodit, jak tyto vlivy hmotného okolí oslabují zdraví. Člověk spoléhá na odborníky a hygienické normy v představě, že jeho zdraví dokážou účinně ochránit. Ve skutečnosti ale věda sama sebe oslabuje tím, že ignoruje a nepřipustí, aby informace o něčem jiném než o hmotě pronikly do jejích teorií a proklamovaných skutečností. Základní skutečností je, že polaritní opak hmoty je Nehmota, která je pro vlastnosti hmoty a rovněž života zcela rozhodující. Narušení zdraví se proto dlouho navenek hmotně neprojevuje, neboť organizmus těla se dokáže delší období těmto vlivům bránit, takže změny v jeho procesech zůstávají dlouho skryté.

Naši předkové již v minulosti odpozorovali a obecně přijali jako nezpochybnitelnou skutečnost, že množství a kvalita nevnímatelné energie čchi, s její polaritou, vyjádřenou pozitivním Jang a negativním Jin, mají přímý vliv na naše zdraví a vitalitu těla.

K vysvětlení alespoň trochu historie. Feng-šuej (česky "vítr a voda") je tradiční čínské učení o vztahu člověka a životního prostředí. Je to nauka o tom, jak nastolit harmonii v životním prostoru prostřednictvím barev, tvarů předmětů a jejich umístění, vhodných materiálů, ale i vůní a zvuků a tím umožnit nerušené plynutí toků energie "čchi".

Principy, ze kterých vychází učení Feng-Šuej stále platí, i když životní prostředí současného člověka se diametrálně liší od podmínek tehdejšího bytí člověka. V současnosti, na základě sdělovaných poznatků, můžeme již tento rozdíl překlenout a aplikovat do změněné praxe hmotně rozvinuté společnosti. Cíl ale zůstává stejný a to přizpůsobit hmotné vlivy životního prostředí a používaných předmětů přirozeným vlastnostem a funkcím těla.

Co to znamená? Při uspořádání okolního prostředí, zejména budov a jejich interiérů, je nutno vycházet z přirozeného proudění ucelených paprsků nehmotné energie ve spirálách. Jinak vyjádřeno, budovy a jejich bezprostřední okolí by měly být uspořádány tak, aby co možná tento přirozený režim nenarušovaly. Totéž platí o zařízení interiérů. Při nevhodném rozestavení nábytku a nakupení různých předmětů v místnosti je totiž toto plynulé proudění energie omezeno. Zejména na ostrých hranách dochází ke tříštění paprsků a jejich soustředěnému „vystřelování“ do prostoru. Přirozené proudění volné Energie ovšem úměrně narušují také elektrické spotřebiče a elektronika. Nachází-li se delší dobu a opakovaně lidské tělo v takovém nepřirozeném prostředí, dochází ke zdravotní nerovnováze. Pro medicínu jsou to zdravotní problémy z nejasných příčin.

Pro současnou praxi je důležité vědět, že některé druhy zformované hmoty neživé přírody (nikoliv ovšem chemicky či jinak nepřirozeně zformovaná hmota) na vlastnosti lidského těla harmonicky navazují. Typické je to např. v propojení života s vodou, která je součástí oběhových Systémů těla nebo se skladbou dýchaného vzduchu. Těmto přirozeným vztahům odpovídá také silové rozpětí a intenzita paprsků nehmotné energie skryté v částicích, které takovou přírodní hmotu tvoří. Naprosto jiná ovšem nastává situace, pokud voda, vzduch či běžně používané přípravky a předměty obsahují nepřirozeně zformovanou hmotu.

Škodlivá pro tělo je tedy taková hmota, která prošla chemickou technologickou úpravou a člověk ji jako přípravek používá při svém bytí nebo dýchá její zplodiny v ovzduší.

Typickou, všudypřítomnou a zdraví poškozující technologicky upravovanou hmotou, jsou zejména ropa a uhlí i všechny deriváty z nich. Jsou to tedy také veškeré výrobky obsahující tuto hmotu, včetně exhalací i zbytkových kapalných a pevných zplodin tohoto původu. Jedná se zejména o člověkem hromadné používání následujících druhů produktů, prakticky bezstarostně v důsledcích nedokonalých vědeckých expertíz:

·  pohonné hmoty a uhlí jako palivo – zplodiny z této pro organizmus cizí hmoty běžně dýcháme, i když to má dlouhodobé zdraví poškozující důsledky,

·  chemikálie v zemědělství a v lesním hospodářství jako ochrana proti škůdcům nebo k potlačení plísní, obojí narušuje také polaritní rovnováhu toku živé přírody. Tato cizí hmota se dostává do potravin a typicky se spolu s dešťovou vodou vsakuje do spodních vod a také dostává do vodotečí,

  • v potravinářském průmyslu, zejména jako barviva, aromata, emulgátory, konzervační prostředky,
  • ve farmaceutickém průmyslu vychází naprostá většina syntetických léků téměř výlučně z ropy, což platí také pro léčiva k vnějšímu použití,
  • ropné produkty jako cizí hmota ve mnoha dalších průmyslových odvětvích,
  •  dezinfekční prostředky,
  • čistící a prací prostředky, aviváže apod. - nejen přímý kontakt s povrchem těla jako pozůstatek na tkanině po jejich použití, ale i, a to hlavně, jejich likvidace do odpadní vody,
  • osobní a veřejná hygiena, založená na tělu cizí nepřirozeně zformované hmotě chemických přípravků,
  • kosmetické přípravky, různé dezodoranty, osvěžovače vzduchu, parfémy, mýdla a pod., kdy zdravotní důsledky při trvalém používání jsou překryty reklamou tržního hospodářství a zdravotní rizikovost se nedostane do vědomí veřejnosti.

Ropa je dosud nejlacinějším zdrojem energie, podle odborných studií dokonce umožňuje současnou životní úroveň. Nejnebezpečnější ale je, že všechny tyto člověkem používané látky a jejich zplodiny, včetně těch z vyměšování člověka, se dostávají do vody a v obrovském rozsahu do ovzduší.

Současná společnost zatím systematicky a s potřebnými znalostmi neřeší příčiny zdravotních důsledků hromadného používání chemických prostředků, a to jak v potravinách tak rovněž v životním prostředí. Různé alergie, dermatózy (onemocnění kůže) vč. zhoubných melanomů, respirační onemocnění, rakovina plic, snížená imunita těla, to je jen částečný výčet zdravotních komplikací, jejichž vznik můžeme hledat v našem chemií zamořeném prostředí. V současnosti tolik diskutované kouření je proti tomu relativně zanedbatelný problém.

Téměř nepovšimnuté, z hlediska vlivů na zdraví, jsou plasty, dříve označované jako umělé hmoty. Jak by ne! Odborníci materialistické vědy netuší, že plasty významně narušují přirozené toky oživující vitální Energie. PROČ? Její paprsky totiž nemohou takto nepřirozeně zformovanou hmotou procházet, takže zůstávají a hromadí se na jejím povrchu – tyto projevy známe jako elektřinu statickou. Rovněž je v těchto hmotách nepřirozeně vázán atomární kyslík a chybí pak v přirozeném koloběhu atomární hmoty. Náročnost likvidace umělých hmot si nemusíme připomínat. Plasty odhozené v přírodě se přirozeně rozkládají desítky let.

Je projevem neznalosti, pomineme-li tržně vyvolávané módní trendy, když je propagováno a v praxi akceptováno používání oděvů ze syntetických vláken. Paprsky nehmotné energie po povrchu umělých hmot stékají a hromadí se na povrchu, ale, jak již bylo řečeno, hmotou neprocházejí. Paradoxem je jejich používání zejména při určitých druzích sportu jenom proto, že takové oděvy jsou vodovzdorné nebo mají další hmotné přednosti. Je to opět ukázka neznalosti podstaty života a zdraví, a to jak na straně odborníků, tak rovněž tržních iniciativ. Velmi zajímavou aktualitu o plastech najdete na : http://www.svetjejinak.cz/news/plastove-pet-lahve-v-uloze-nemeho-zalobce-poskozovane-prirody/ .

Moderní člověk se také stále více a trvale obklopuje technikou a hromadně zejména elektronikou. Jaká je její zdravotní rizikovost a v čem spočívá? Celkový vliv narušování přirozené skladby paprsků nehmotné energie na člověka je ale ve volném prostředí relativně akceptovatelný, i když v něm neustále prochází mnoho uměle formovaných elektronicky předávaných signálů. Stále a ve větším rozsahu jsou do prostředí bytí člověka předávány uměle formované energetické toky ze satelitů

zajišťujících celou řadu informací pro nejrůznější pozemskou činnost. Např. bez mobilu si už dnes život neumíme vůbec představit.

Znatelnější, co do zdravotní nevhodnosti, je osobní používání elektroniky v uzavřeném prostoru. Mobily, tablety, počítače a jim obdobná zařízení působí na zdravotní rovnováhu člověka především při neúměrném rozsahu jejich používání. Největší nebezpečí je tak pro děti a mladistvé, protože negativní účinky se projevují většinou po dlouhou dobu skrytě. Lze alespoň doporučit, aby lidé s takovými návyky nebo dokonce pracovními povinnostmi hojně využívali přestávek na čerstvém vzduchu nebo alespoň při otevřeném okně. Moderní administrativní budovy, navíc vybavené klimatizací, takové nezdravé prostředí dále prohlubují. Ke zmínce o moderních stavbách je nutno ještě upozornit na zdravotní závadnost používání železobetonových konstrukcí a plastových oken.

O zdravotní rizikovosti mikrovlnných trub a indukčních ploten, v souvislostech s tepelnými úpravami potravin, čtěte rovněž na stránkách www.svetjejinak.cz.

Do prostředí, ve kterém žijeme a předmětů, které používáme, patří bezesporu také dopravní prostředky, které se staly běžným průvodcem člověka. Málokdo si uvědomuje, že na energetickou rovnováhu člověka působí nejen zplodiny, ale i tok paprsků silných energií vznikající při činnosti spalovacích motorů. Navíc od přirozeného vnějšího prostředí izoluje člověka karoserie a čalounění z plastů uvnitř kabiny a v neposlední řadě klimatizace. V ní se koncentrují také přijaté nepřirozené látky z ovzduší, třeba i mikroorganizmy. O kvalitě vnitřního prostředí dopravních prostředků dostatečně vypovídá únava člověka po několika hodinové jízdě i pouze jako pasažéra. Také dopravní prostředky by měl proto člověk v zájmu zdraví používat pouze v nezbytném rozsahu, nikoli ze zbytných hmotných cílů.

Na závěr se alespoň velmi okrajově zmíníme o módní černé barvě oděvů. Jak je známo, spektrum bílého viditelného světla je tvořeno barevnými odstíny. Vyjadřuje úsek paprsku nehmotné energie používaný živou hmotou. Člověkem vnímaná černá barva signalizuje, že se jedná o hmotu, která nepropouští silové úseky paprsků vitální energie potřebné pro živou hmotu. Proto se tělo v oděvech černé barvy „energeticky“ dusí. Lze si opět uvědomit hloubku neznalosti, když řada fyzicky namáhavých povolání, ale i sportů, upřednostňuje oděvy černé barvy. Toto se ale týká také všeobecně používání černé barvy ve všech souvislostech s živou hmotou. 

Bylo by jistě ještě mnoho praktických příkladů, které mohou pomoci těm, kteří vyhledávají z vnitřní potřeby zdravější životní styl, ale podrobnější výčet a příklady nejsou v souladu s rozsahem tohoto pojednání.

 III. Pilíř - Jak psychika ovlivňuje naše zdraví?

Objektivním kriteriem, co je pozitivní nebo negativní psychika, je míra jejího souladu či nesouladu s principy Systému vloženého do Universa, takže i do vlastností hmotného těla člověka, který je jeho cílenou součástí. Připomeňme si také myšlenky nezapomenutelného prezidenta Havla, když hovořil o „blbé náladě“ ve společnosti a snažil se hledat a předcházet jejím příčinám.

 Co je podstatou psychiky člověka?

Je to způsob myšlení a jednání věčné Duchovní podstaty člověka, přesněji vyjádřeno Tvořivého Ducha, který je skrytou podstatou veškerých vědomých projevů člověka. V každém z mnoha životů, kterými člověk prochází, se učí v protikladech hmotného prostředí rozhodovat mezi dobrem a zlem. Obecněji lze takto směrovaný vývoj každého z nás chápat jako poznání, směrované pro dobro druhých. Není vůbec jednoduché se správně orientovat ve složitosti hmotných vztahů, jak se o tom přesvědčujeme v každodenní běžné praxi. 

Co ovlivňuje psychiku současné společnosti?

Je to především materializmus, promítnutý do panujících ekonomických pravidel, vzdělávacího systému a všudypřítomného přetlaku informací, směrujících vývoj společnosti jako celku. To se návazně promítá do většiny mezilidských vztahů a takto formované psychiky, v níž se výrazně prosazují vlastnosti, typické pro egoizmus a sobeckost člověka.

Jak se projevuje negativní psychika jako samozřejmá součást mezilidských vztahů?

Denně se setkáváme a sdělovací prostředky nás horlivě informují o negativních projevech, pojmenovaných různými a stále opakovanými názvy. Pokusme se, nikoliv pouze o jejich konstatování, ale o vymezení příčinných souvislostí, proč se tak hromadně a v tolika formách projevují právě v současné společnosti.

Příkladně, přetvářka a pokrytectví - podstatou je skrývaný skutečný vztah jedince k jeho okolí a jeho projev navenek tak, aby mu to přinášelo hmotné výhody. To je ovšem opakem jedné ze základních vlastností myšlení a jednání vyspělého Ducha, které se projevují v upřímnosti a čestnosti jednotlivce vůči druhým na společném principu vzájemného porozumění a pomoci.

Přetvářka a pokrytectví mají živnou půdu v základních vztazích ekonomické nebo mocenské závislosti jedněch na druhých při prosazování individuálních hmotných cílů. Rozsah těchto projevů začíná již přehnanou úslužností v pracovních či komerčních vztazích a končí někdy až skrytým poškozováním druhých pro vlastní prospěch. Často se lidé přetvařují jenom proto, aby na ně ostatní pohlíželi tak, jak to odpovídá předstírané panující morálce, v níž jeden se porovnává vůči druhému jen z ryze hmotných hledisek, někdy dokonce i v předstírané náboženské oddanosti.

Jiným příkladem je hromadění majetku nad vlastní potřeby. Je to typická negace v soudobé hmotně rozvinuté společnosti, zaměřené na konzumní způsob života. Vyznačuje se tak životní styl, který obvykle nezná hranici, neboť kdo má hodně, tak zpravidla usiluje mít ještě více. Také tato oblast projevu člověka je úzce propojena s mnoha dalšími, rovněž negativními, vlastnostmi a činnostmi směřujícími k jeho uspokojení, jako jsou krádeže, loupeže, korupce, podvody, lichva, vydírání a pod.. Lze si povšimnout, že jakékoliv nashromážděné bohatství kvalitu života nepřináší, spíše naopak. Takoví lidé trpí vlastně neustálým napětím a strachem, aby o své peníze, majetek či o obdiv ve společnosti nepřišli. Významně na ně působí také strach ze smrti, který se marně snaží přehlušovat. Přesto, že žijí v „luxusu“, jejich život zůstává nenaplněný a často i trýznivý. 

Ještě negativnějším projevem je obohacování se na úkor zdraví jiných lidí. Souvisí totiž nejen s hromaděním hmotného majetku a uspokojováním svého osobního blaha, ale dokonce s vědomým poškozováním zdraví druhých. Typickými příklady jsou prodej alkoholu, zejména jeho míchání se smrtelně jedovatým metanolem, rozšiřování drog, nabízení život ohrožujících atrakcí nebo nabídky rizikových léků jako „zázračných pilulek“ úředně neschválených chemických léčiv či jednostranně povzbuzujících preparátů.

Plošně se v současné společnosti projevuje klamání člověka v tržních zájmech. Člověk jako jedinec je směrován, aby se aktivně projevoval v tržně vymezovaném prostředí a přitom byl přesvědčen, že se jedná o jeho volbu, jeho zájmy, jeho svobodné rozhodnutí. Jen málokdo si dokáže v takto orientované společnosti uvědomovat, že je záměrně orientován ke hromadným vzorcům myšlení a jednání na úkor svého individuálního svobodného Ducha.

Velice rozšířenou formou negativně směrované psychiky je okrádání a podvádění. Vyskytuje se v různých formách ve všech mezilidských vztazích. Jde vlastně o doprovodný jev ke hmotným snahám mít více než ten druhý a být „nej“. Nelze se pak příliš divit, že méně duchovně vyspělí jedinci, ve stávajícím prostředí všudypřítomných reklam a nabídek, překročí meze regulovaných pravidel, tedy zákona. Společnost, která svým hmotným zaměřením mnohá taková jednání vlastně nepřímo iniciuje, je pak zaměstnávána a finančně vyčerpávána vymýšlením a realizací nejrůznějších represivních opatření. Kolotoč nesmyslného shonu, který člověku nemůže ze své podstaty prospívat a naopak jej poškozuje, se tak odvíjí v nic neřešící spirále, a to opět na úkor jedinců, kteří by rádi uplatnili právo a potřebu přirozeného způsobu bytí.

Typickými doprovodnými skutečnostmi negativní psychiky, které se jako odezva na tyto vztahy v zesílené formě vracejí a působí na úrovni jednotlivce, jsou zpravidla nespokojenost s vlastním životem, potíže v soukromém životě, ztráta pocitu radosti a lásky, stresové stavy z obavy před ztrátou vydobytých hmotných statků a postavením ve společnosti. Z těchto trvalých stresových stavů dříve či později se rozvine nějaká těžká zdravotní újma. V negacích vedených za účelem získání moci ve společnosti jako celku vedou takové vztahy k hromadným projevům nespokojenosti a násilí, v současnosti jsou zejména „podhoubím“ terorizmu a válečných konfliktů. Pohlédneme-li ale na tyto skutečnosti z hlediska vývoje Tvořivého Ducha, dojdeme k poznání, že k nim musí nutně docházet, protože jen tak je možné rozlišovat co je dobré a co zlé a při následném vstupu do hmoty se takových vztahů vyvarovat. Už v současném životě je nutné se snažit tyto negace nepodporovat a nevytvářet si tak vývojové resty, které budu muset řešit v následných hmotných životech a to tak dlouho, dokud se můj vztah k nim zásadně nezmění.

Zastavme se ještě u bezohlednosti a absence tolerance vůči druhým. Jsou to projevy otevřeného prosazování vlastního „já“ vůči ostatním. V takových případech je hrubě porušován princip, že „svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná omezovat svobodu druhých“. Bezohlednost a egoistické jednání člověka se ještě silněji projevují ve vztazích ke všem živým tvorům. Praxe soudobé hmotně orientované společnosti, ovlivňovaná tržní ekonomikou, postavila vztahy vůči živým tvorům na roveň vztahů vůči neživým hmotným věcem sloužícím člověku k jeho bytí.

Pozitivní psychika je přirozená

Dobro vyplývá z původu a poslání Duchovní podstaty člověka, nemůže se proto trvaleji vytratit ani z lidské společnosti. Svědčí o tom i v současnosti mnoho ušlechtilých projevů, a to nejen v přímých mezilidských vztazích. Jsou to zejména myšlení a vykonávání činností, které přinášejí ostatním potřebné znalosti pro vyšší kvalitu bytí, zbavenou bezduchého a bezvýchodného materializmu. Také zde je ovšem třeba rozeznávat v polaritě dobra a zla, do jaké míry jsou takové projevy vedeny ve prospěch většiny nebo jsou motivovány záměrem osobního zviditelňování s následnými jen individuálními hmotnými výdobytky. Tato pravidla jsou podstatou účelu našeho bytí, jsou provázána s fyzickým zdravím a naplněností hmotných životů, nelze je obcházet, nezvládnuté se k danému jednotlivci vrací různými formami ještě v zesílenějších účincích. Často namítanou nespravedlnost domnělého osudu nelze poměřovat pouze jedním životem, vše má určitý smysl a podstata naučit se dobru zůstává.

Poučme se názorně na jednotlivých zveřejňovaných případech nesobeckých projevů lásky jedněch vůči druhým neznámým lidem. Jsou to v současné společnosti výjimečná jednání a zaslouží si uznání.

U nemálo jedinců se teprve v určitých nestandardních situacích projeví porozumění pro druhé a pomohou člověku nebo i zvířeti v nouzi. Neznámí lidé dokážou tak pomáhat jiným neznámým lidem z nesnází ohrožující jejich bytí, byť jsou sami ohroženi. Dát přednost v jakémkoliv vztahu druhým před sebou samým je láska, opakem je sobectví. Pomoc v nouzi je darem od Boha, takže tuto vlastnost nelze v člověku zcela ani potlačit. Kdo je kdo se nejpřesvědčivěji ukazuje v projevech solidarity a pomoci při přírodních katastrofách, závažných onemocněních zejména dětí a při jiných kolizích bytí ohrožujících jak člověka, tak i bezbranných zvířecích tvorů. Jen pokročilý Tvořivý Duch v člověku dokáže překonat sobeckost a pomáhat v kritických situacích druhým, byť na vlastní úkor. Projeví tak porozumění a lásku k druhým v klimatu společnosti, která v člověku naopak ekonomicky i jinak evokuje hmotné tužby a v tomto smyslu sobeckost vůči ostatním.

Člověk s pozitivní psychikou odmítá automaticky bezmyšlenkovitě přijímat projevy přicházející z vnějšího okolí. Dokáže rozpoznat a nepřipustí tendenční "vymývání mozku", řídí se nezávislými přístupy vlastního Tvořivého Ducha. Pozitivní myšlení a jednání člověka čerpá oživující volnou Energii z okolního prostředí v rozsahu a kvalitě, která neoslabuje biologické funkce těla, ale naopak prospívá jeho zdravotní rovnováze. V dokonalosti vše prostupujícího Systému je harmonizováno člověkem projevované dobro s podporou vitality těla, což ovšem při negativním myšlení a jednání se projevuje právě naopak.

Ve třetím pilíři nesmí chybět zmínka o hygge

Co je hygge? Hygge (hju:ge) je styl života, kdy se člověk cítí být šťastný a spokojený. Podstatou je vytvořit si útulné prostředí. Slovo hygge pochází z dánštiny a doslovný překlad znamená útulnost. Právě pro Dány je totiž typické zahrnovat se příjemnými věcmi, ve kterých se cítí dobře. Podstatné je udělat si chvilku pro sebe, obklopit se pěknými předměty a užívat si život a pocit štěstí. Každý člověk má o tom jiné představy, vyznává odlišné atributy pro pocit spokojenosti a štěstí, ale výsledek by měl být stejný – bezstresový stav.

 

 Za čím vším hledat hygge?

- ten pocit, když si po dlouhém dni navlékneme hrubé teplé ponožky,
- ten pocit, když je neděle ráno a my ležíme rozespalí v posteli,
- ten pocit, když nás vesele přivítá náš domácí mazlíček,
- ten pocit, když si dáme horkou koupel,
- ten pocit, když si zapálíme svíčku,
- ten pocit po meditaci,
- ten pocit, když se posadíme potom, co jsme celý den stáli na nohou,
- ten pocit, když upíjíme skleničku vína,
- ten pocit, když popíjíme teplý čaj,
- ten pocit, když sledujeme západ slunce,
- ten pocit, když na tváři ucítíme sluneční paprsky,
- ten pocit, když někoho obejmeme,
- ten pocit, když si užíváme večeři s nejbližšími,
- ten pocit, když přivoníme k oblíbeným květinám,
- ten pocit, kdy na nás začne padat první sníh.

Hygge ale neznamená pasivně čekat, až k nám konečně ta pohoda přijde, znamená to snažit se na tom aktivně pracovat. Skvělé na tom je, že skoro každá situace se dá v hygge proměnit.

Na závěr ...

Veškerá živá i neživá příroda, ba celý vesmír, jsou zformovány na stejném principu, který vyplývá ze Systému vloženého jeho Božím Tvůrcem do Universa. Vše potřebné pro bytí těla člověka je přítomno v okolní přírodě a je na nás lidech, zda a jak to dokážeme využít nebo neznale nechat nepovšimnuté či dokonce zneužít.

 

Systém Universa (vesmíru) je založen na polaritě, tj. na vztazích dvou nestejných činitelů. Znamená to, že nic není jen černé nebo jen bílé, v každém, byť negativním vztahu je zárodek toho dobrého. Snažme se proto v tom negativním hledat a posilovat to dobré. Chceme-li pomoci ozdravění vztahů ve společnosti, jejíž jsme součástí, začněme u sebe a zamysleme se nad kvalitou současného života. Hledejme dobro sami v sobě i u druhých a nalezneme východiska, jak můžeme pozitivně ovlivnit bytí vlastní i druhých. Dobrých příkladů je kolem nás dostatek a jsou přesvědčivým povzbuzením, že dobro ve společnosti a přirozená pozitivita člověka přetrvávají.