69. Historie existence člověka a jeho společenství na Zemi je mnohem delší než tvrdí současná věda, část IV.
Aktualita 69, část IV.
Dnešní pokračování cyklu "Historie existence člověka a jeho společenství na Zemi je mnohem delší než tvrdí současná ní věda", vypovídá o historii posledních 26 000 současné civilizace. Vysvětluje, jak se po dramatickém zhoršení životních podmínek obnovoval a konsolidoval život na Zemi, jak dospěl až do současného stadia odklonu vědy a většiny společnosti od souladu s Vyšším Systémem a také k k omylům v posuzování historie lidských společenství..
Historie naší po-atlantské civilizace
Katastrofickým zničením vyspělé společnosti Atlantidy byl civilizační vývoj na Zemi vrácen do primitivních počátků, nicméně základní znalostní pozůstatky se staly „odrazovým můstkem“, z něhož se začal odvíjet proces vývoje současné civilizace. V měřítku trvání existence člověka na Zemí je to relativně „nedávno“.
Po Atlantské katastrofě došlo k podstatnému zhoršení prostředí této planety jako celku, jejiž klima bylo do té doby daleko mírnější a vyrovnanější. Posunutím (vychýlením) její polaritní rovnováhy nastalo nové rozvrstvení klimatických pásem. Vyrovnávací proces, spojený s rozsáhlými přesuny hmoty týkající se všech jejích skupenství v rámci celé planety, probíhal doslova po několik tisíciletí. ,
Změna prostředí se návazně projevila i ve složení druhů flóry a fauny. Celkově chladnější klima způsobilo, že došlo k výraznému omezení zelených ploch, což si vyžádalo vyhynutí především druhů velkých zvířat. V důsledcích relativně snížených zdrojů potravy rostlinného charakteru, složitější druhy fauny, v rámci zachování svého bytí, změnami druhových Nehmotných programů, byly převedeny z býložravců na masožravce, což se ovšem týkalo i člověka.
Zásadně se musel změnit potravní řetězec a s tím i mírumilovné vztahy mezi zvířaty.
Historie naší po-Atlantské civilizace tedy počíná v po-katastrofickém období, za velice obtížných podmínek pro přežití. Lze si povšimnout, že současná věda datuje poslední dobu ledovou právě do tohoto období, kdy atmosféra byla po několik tisíc let prostoupena prachem, který tvořil izolaci vůči pronikání paprsků Nehmotné Energie (NE) od Slunce. Stvořitel v této době nezasahoval, kromě korekce Nehmotných druhových programů, do společenství Nehmotných bytostí ať už byly ve hmotě nebo v prostředí Druhé strany. Náprava důsledků katastrofy byla plně v moci Tvořivých Duchů. V té době byli lidé rozptýlení do jednotlivých tlup (skupin), takže dlouhodobě nebyly potřebné podmínky pro vznik větších společenských celků, a to ani na územích, která zůstala katastrofou přímo nedotčena.
Teprve asi po 5 tis. po-katastrofických letech se začíná znovu formovat nová společnost se vzdělanostním jádrem v oblasti Středního východu a přilehlých oblastí ke Středozemnímu moři, zejména Egypta. Do této oblasti se přesunuly zachované zbytky Atlantské vzdělanosti, předávané následně v rámci možností téměř výlučně ústním podáním, takže s důsledky tomu odpovídajícího zkreslování. Největším problémem totiž bylo, že neexistovaly žádné písemné podklady, protože před katastrofická atlantská společnost vedla záznamy výhradně na nosičích dat, ke kterým se současná technika velmi pomalu teprve jen přibližuje. I tato pomalu se formující společnost, stejně jako před atlantská, se nevyvíjela v souladu s principy Vyššího Systému. Jednotlivé skupiny vedly proti sobě nelítostné války o ovládnutí území, moc a hlavně majetek.
Před cca 13 tis. lety smetla jádro této společnosti i se zbytky znalostí Atlantidy mohutná vulkanická přírodní katastrofa doprovázená záplavami. V Egyptě a ve většině oblastí přilehlých ke Středozemnímu moří se to projevilo dlouhodobou zátopou, jinde, např. v severnějších oblastech Balkánu došlo v rámci vyrovnávacích procesů naopak k opadnutí vody, která se tam přelila při první katastrofě Atlantidy.
Další, alespoň nejzákladnější informace k cyklu 26 tisíc let po katastrofě Atlantidy uvedeme v příštích aktualitách v souv islosti s pojednáním o pyramidách, časovým obdobím jejich vzniku, účelu a technice při jejich budování..
Je nechvalně charakteristickíé, že tzv. hlavní proud vědy zatvrzele zůstává u mylné interpretace historie, vycházející z relativně nedávného období – cca 5.000 let p.n.l. a navíc založené na nesprávném hodnocení artefaktů bez znalosti Systému, jehož jsme my lidé a naše projevy součástí.
Nesprávné posuzování archeologických nálezů a s tím „násilné“ spojování člověka „doby kamenné“ , který se údajně plynule vyvinul do současné úrovně společnosti, znehodnocuje exaktnost vědy. Představitelům hlavního proudu vědy ovšem vyhovuje zdánlivě odborné tvrzení, že současná společnost představuje nejvyšší civilizační úroveň, která byla kdy na této planetě dosažena.
Zániky a pády společenských celků jsou součástí Systému Universa, jehož základním cílem je vývoj individuálního Tvořivého Ducha. Potřebuje k tomu hmotné prostředí na úrovni, které alespoň přibližně odpovídá stupni jeho aktuální systémové vyspělosti. Boží Řád je spravedlivý, každý jedinec dostává příležitost učit se rozeznávat formy dobra a zla, co je v souladu s principy Systému a co naopak brzdí jeho vývoj.
Více podrobností je uvedeno v knihách autora Zdeňka Svobody "Svět je jinak" a „Sdělení Druhé strany". Obě zpřístupňují poznatky předávané "Druhou stranou" cíleně na pomoc k pozitivní orientaci, souladné se Systémem vloženým do Universa a účelu života v něm.
V příští akualitě uvedeme pokračující informace, týkající se vzniku, budování a účelu pyramid, jako významného historického artefaktu, vypovídajícího o existenci a znalostech Atlantské společnosti.
