52. Člověk a principy Vyššího Systému
Člověk a principy Vyššího Systému
Ve všech pojednáních a aktivitách, ve kterých se svými přáteli přibližujeme dosud pro současnou společnost neznámé poznatky o Systému Universa a o člověku, jako jeho cílené součásti, se odvoláváme na soulad vědomého myšlení a jednání s Vyšším Systémem a jeho principy. Také mnozí filozofové již v minulosti tento výraz používali, aby upozornili na duchovní stránky člověka a s tím související morální kodex soužití ve společnosti.
Co jsou principy Vyššího Systému
Základem pro pochopení proč jako lidé existujeme a kam směřujeme je znalost a akceptování věčného Tvořivého Ducha ve hmotném těle člověka. Tvůrce veškerého Jsoucna zformoval Universum (vesmír) jako prostředí, v němž se máme v jeho hmotném i nehmotném prostředí, dlouhodobým vývojem ve mnoha lidských životech, přiblížit jeho vlastnostem. Člověk - Tvořivý Duch uzavřený ve hmotném těle a při zapomnění kdo je a čeho již dosáhl se učí rozeznávat dobro od zla. Základem Systému Universa je polarita. Znamená to, že v Universu není nic absolutního, vše má v sobě zárodek opačného, takže absolutní dobro a láska je vlastností jen Nadtvořivé síly, Boha, nebo jak autora Systému nazveme. Jen na základě těchto vlastností vzniklo Universum, aby Tvořivý Duch svým svobodným a nezávislým vývojem dosáhl těchto kvalit a mohl jako rovnocenný společník přejít do prostředí Absolutna.
Co zahrnují dobro a láska? Jak se s nimi setkáváme nebo je ignorujeme?
Základní oblasti praxe bytí, v nichž se rozhodujeme mezi dobrem a zlem, lze vyjádřit v níže uvedených zásadách:
1/ Žít a nechat žít - znamená to, že neničím živou přírodu a nekonám nic, co by přírodu jako celek zbytečně narušovalo. Pro své bytí si z ní beru jen to a tolik, kolik skutečně potřebuji, např. netrhám květiny jen tak pro potěchu, zásadně nezabíjím a vyhýbám se situacím, kdy bych musel zabíjet a již vůbec nechovám zvířata s cílem konzumace jejich těl nebo pro jejich kůži.
2/ Absolutní svoboda Tvořivého Ducha také v těle člověka - moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Znamená to, že si neusurpuji právo nutit druhého rozhodovat se pro mé individuální požadavky, ať již jakkoliv motivované. Chci-li pomáhat druhým, svoji jakkoliv dobře míněnou pomoc nevnucuji, pouze nabízím.
3/ Myslím nejprve na druhé, teprve pak na sebe. Ve veškerém konání zvažuji, jaký to má dopad vůči ostatním. Pociťuji radost a uspokojení z práce pro druhé a jejich potěšení. V praxi se zbavuji egoizmu, jako jsou usurpování si moci, peněz a majetku na úkor druhých, vyhledávání slávy a vlastního zviditelňování v soupeření při poškozování druhých.
4/ Neshromažďuji jakékoliv hmotné statky nad vlastní potřebu a již vůbec ne na úkor druhých nebo abych využíval jejich nezpůsobilost si je opatřit. Nepodřizuji se jako robot soutěžní psychóze spojené s přetvářkou, podváděním až kriminálními činy, s cílem užít si nadbytek pochybného hmotného blaha v životě, po jehož skončení moje "já" údajně zaniká.
5/ Nezneužívám city druhých pro vlastní cíle, tj. vyhýbám se psychickému vydírání, jak se to promítá v pokrytectví mezilidských vztahů, jako jsou předstírání chudoby, nemoci, zneužívání zvířat k vyvolání soucitu druhých pro vlastní osobu, vše jen v sobeckých hmotných zájmech.
6/ Nikdy nic nepůjčuji, vždy jen dávám. Když se rozhodnu dát, již se dále nestarám, co obdarovaný s mým darem udělá. Neočekávám žádnou protislužbu ani jiná plnění.
7/ Ukončuji otevřené vztahy, pokud je nevyřeším, nerozhodnu se, vrací se ke mně v ještě více zesílené formě a brzdí mě v potřebném vývoji.
8/ Nikdy nepovažuji žádného živého tvora ani blízkého člověka za svůj majetek, se kterým mohu nakládat jako s neživou hmotou, např. matka se svým dítětem, muž se ženou, zaměstnavatel se svým zaměstnancem.
9/ Lásku nelze redukovat na sex, láska je Duchovní souznění. Láska je radost z toho, že druhý je šťastný a má také radost. Z tohoto hlediska je nutno chápat také vztah jedinců stejného pohlaví, lásku rodičovskou, především mateřskou, vztah ke všemu živému. V současné společnosti se slovo láska zúžilo na sex a uspokojování vlastních sobeckých zájmů.
10/ V bytí člověka není nic absolutního. Každá negace má v sobě zárodek toho pozitivního a naopak, záleží na tom co a v jaké míře převažuje. Příkladně, při hromadění majetku je pozitivní vlastní potřeba, negativní je hromadění nad potřebu.
11/ Vědomě si nepoškozuji zdraví, abych mohl jako člověk plnit v každém hmotném životě poslání, které jsem si jako Tvořivý Duch "na Druhé straně" předsevzal. V praxi bytí je nutno přijmout takový životní styl, aby nebyl v rozporu s principy Vyššího Systému (Tři pilíře ovlivňující bytí člověka - strava, prostředí ve kterém pobývá včetně předmětů kterými se obklopuje a psychika).
12/ Konám-li v souladu s výše uvedenámi zásadami, je to v souladu s principy Vyššího Systému a žiji v dobru. Konám-li v opačném pojetí, je to negativní přístup k principům Vyššího Systému, který se pochopitelně projevuje i na cestě k dosažení mety bytí.
Je nutné ještě poznamenat, že člověk chápe míru dobra a zla ve svém konání podle dosaženého stupně vývoje Tvořivého Ducha v němukrytého. Podle toho také přijímá či odmítá jednotlivé skutečnosti a tvoří si individuální názor. Proto i rozlišení zlého a dobrého člověka odvisí od kvality posuzovatele. Jak bylo již řečeno, nic není v Universu absolutního, tedy v nitru toho "zlého" člověka je také zárodek dobra. Je pouze na okolí, aby jen neodsuzovalo, ale snažilo se ten zlomek v člověku objevit a pomoci mu růst.
