41. Proč se vědci mýlí ve výpočtech trvání života na Zemi?

Proč se vědci mýlí ve výpočtech trvání života na Zemi?

Na internetovém portálu Novinky.cz byl v pátek 23. října 2015 uveřejněn článek nazvaný "Život je na planetě Zemi zřejmě už víc než čtyři miliardy let". V jeho závěru je také uvedeno, že Země vznikla asi před 4,55 miliardy let.

Komentujeme tento článek, navazující na vědeckou studii ve sborníku  britské Akademie věd, abychom na tomto příkladu znovu ukázali, jak ošidné jsou odborné studie a v nich činěné závěry, pokud se zkoumaná problematika vymyká možnostem experimentálního ověřování.

PROČ?
Současná věda a její pouze hmotné metody poznávacího procesu, včetně takto sestavovaných matematických modelů, vycházejí ze základního mylného předpokladu, že nic jiného než hmota v reálném světě neexistuje. Již v samém principu je tento omyl velice podstatný a proto zkreslující, neboť právě Nehmota vkládá programově seřazené Informace do hmoty, aby vůbec mohla existovat a její druhy měly zcela určité vlastnosti. Negativní úlohu v chápání podstaty vesmírných procesů sehrává dosud také Einsteinova teorie relativity. Ve známé rovnici E = mc² této teorie je ztotožňována hmota a Energie, které podle tohoto jen matematického vztahu mohou vzájemně mezi sebou přecházet. To ovšem skutečný Systém Universa, založený na Nehmotě nepřipouští, ale taková spekulace vyhovuje vědeckému materializmu, který existenci Nehmoty v reálném světě odmítá.

Vymezení trvání života na Zemi materialistickou moderní vědou je velice troufalé a věcně zkreslené. Život ve vesmíru je součástí Systému, který do něho vložil jeho Nehmotný Tvůrce, kterého si lze alespoň vzdáleně představit jako Nadtvořivou všeovládající sílu. Moderní věda jeho souvislost se hmotnou realitou odmítá, i když dobře ví, že každé hmotné dílo (zformovaná hmota). musí mít svého tvůrce, samo o sobě vzniknout nemůže.

Také život na Zemi má svého Tvůrce a jeho existence je vymezena určitými podmínkami, jak to nepřímo signalizuje pustota vesmíru již v našem nejbližším okolí. Dobu trvání života na Zemi je nutno odvodit nejen ze znalostí trvání existence vesmíru (Universa) jako celku, ale především z původu Universa, jeho skladby, účelu a procesního režimu, který v něm probíhá. Dodejme, že současná materialistická věda, která se chlubí svojí domnělou exaktností, nezná ani základní odpovědi, které by odpovídaly této skutečnosti. Původ vesmíru spatřuje nejen v teorii "velkého třesku", ale i mnoha dalších, aniž by byla schopná odpovědět, kde se počáteční hmota či hmotně chápaná energie vzaly. Nejinak je tomu také s teoriemi o tvaru a počtu vesmírů. Jednotlivé skupiny vědců ohromují laickou veřejnost odbornými popularizovanými informacemi, připouštějícími existenci jednoho, ale také nekonečného množství vesmírů, a to  v závislosti na výsledcích  jimi vytvořených matematických modelů. Ani se znalostí hmotných procesů nejsou na tom vědecké hypotézy o mnoho lépe. Svědčí o tom např. neznalost skutečné podstaty gravitace, o kterou se věda nejvíce opírá a jejíž původ přisuzuje hmotným částicím "gravitonům", které ale existují jen dle matematického výpočtu, takže je ani nemůže svými hmotnými metodami prokázat. Neznalost podstaty Systému Universa, založeného na polaritní koexistenci řídící Nehmoty a řízené hmoty je patrná také z potřeby formování mnoha doplňujících teorií. Ty ale, na základě přírodovědných poznatků o vlastnostech pouze pozemské hmoty, nabírají postupně sílící jen spekulativní charakter, aby ospravedlňovaly teorie předchozí, překonané vlastním hmotným pozorováním. Příkladem mohou být soudobé teorie strun, teorie temné hmoty a temné energie, teorie stáčení proudu galaxií a další.

Jaká je skutečnost o existenci života na Zemi?

Již  naše "Aktualita č. 24,  nazvaná ,,Člověk je na Zemi neporovnatelně déle než ......" reagovala na jiné publikované zjištění vědců, že  "lidé se na planetě Zemi objevili možná už před 2,8 miliónu let", jak to naznačuje kosterní pozůstatek nalezený v roce 2013 v Etiopii. Tuto vědeckou spekulaci jsme odmítli na základě znalostí principů Systému Universa a člověka v něm a uvedli:  "Člověk na Zemi existuje již cca 50 milionů pozemských let, nikoliv pouze 2,8 milionů, jak usuzují současní vědci, respektive jak to dovozují z nalezených hmotných fosilií. Nejen to, je předpoklad, že podmínky pro existenci člověka na této planetě potrvají ještě přibližně 30 milionů let. Proč tomu tak je vyplývá z vlastností Universa, které do jeho Systému  vložil  Boží Tvůrce".

Současně jsme vysvětlili, PROČ  jsou údaje vědců o historii člověka na Zemi zkreslené. Je to dáno jednak časově omezenou vypovídací schopností tzv. radiokarbonové metody datování stáří nálezů původně biologických materiálů a jednak procesem návratu  původně oživené hmoty do režimu neživé přírody, což vědecké údaje postupně více zkresluje.

Již sama skutečnost, že někteří současní vědci datují existenci života na Zemi 2,8 milionů let a jiní více než 4 miliardy let, zřetelně vypovídá, že hmotná vědecká metodika, vycházející z poznatků přírodních věd o současném stavu pozemské hmoty, objektivní zjištění o vzdálené minulosti neumožňuje. Tato rozporuplná zjištění se týkají i mnoha jiných vědeckých tvrzení či hypotéz. Je tomu tak ve všech případech, kde pro objektivní posouzení pouze znalost soudobých vlastností neživé přírody Země nestačí. Typicky se toto znalostní manko o Nehmotné řídící podstatě veškeré hmoty projevuje v omezených možnostech vědecké medicíny nebo při posuzování procesů ve vesmíru. V oblasti neživé hmotné techniky, kde odborníci vycházejí především z empirické zkušenosti práce se hmotou je tento fenomén zastřen a splývá s akceptovanými reálnými vlastnostmi hmoty.

Ze Systému, vloženého Nehmotným Tvůrcem do Universa (vesmíru), vyplývají níže uvedené skutečnosti, jak je podrobněji a v příčinných souvislostech uváděno v naší knize "Svět je jinak":
vesmír vznikal postupně, nikoliv okamžitě ("třeskem"), hmota se v něm musela zformovat z Nehmoty a zaplnit postupně v určitých proporcích jeho obvodovou část,
"stáří" vesmíru v jeho současné konečné podobě odstartoval až cirkulační proces oběhu hmoty v režimu střídavého vyrovnávání polarity mezi jeho vnitřní a obvodovou částí. To se stalo přibližně před ...........................64 mld pozemských let,
doba oběhu hmoty Universem cca............................................72 mld pozemských let,
setrvání planety života v prostředí Středové polarity cca......... 8 mld pozemských let
existence života na jediné planetě (1/64) cca..........................125 mil. pozemských let,
existence člověka na planetě (zlatý poměr) cca....................... 80 mil. pozemských let,
dosud existence života včetně člověka na Zemi cca................50 mil. pozemských let,
pro člověka zbývá na Zemi cca.................................................. 30 mil. pozemských let.

Výše v textu je uvedeno, že je to Nehmota, která vkládá programově seřazené Informace do hmoty, aby vůbec mohla existovat a její druhy měly zcela určité vlastnosti. Živá hmota je formována ze stejné neživé atomární hmoty a také programově seřazenými Nehmotnými Informacemi, které jí dávají její specifické vlastnosti vycházející ze záměru Nehmotného Tvůrce existujícího Jsoucna ale s jedním zásadním rozdílem. Tím je  prostředí ve kterém lze uplatnit Nehmotný program pro oživení hmoty. Ve vesmíru v jeho různých částech jsou formována různá uspořádání hmoty. Atomární formace hmoty se nachází pouze v jeho polaritně Středové části, kde napětí mezi Nehmotou a jí formovanou hmotou je minimální. Je to oblast, kterou se právě pohybuje Sluneční soustava s planetou Zemí.

Jakékoliv výpočty stáří Země  a života na ní, podle zákonitostí její současné neživé přírody, jsou proto irelevantní. Stačí si uvědomit, že současná materialistická věda nezná původ a účel  života a dokoce ani neoživené hmoty. Skutečnost je taková, že Země je již třetí planetou na které život a člověk existují. Z principů oživení hmoty vylývá, že to může být pouze planeta, která vstoupí a určitou dobu se programově posouvá tímto polaritně optimálním prostředím. Proto jinde ve vesmíru život neexistuje a ani být nemůže.

Realita světa, jak se jí dovídáme ze  sdělení "Druhé strany", vychází ze znalosti Systému, v němž Nehmota v řídící funkci prostupuje veškerou hmotu. Základ hmoty je tedy v mnoha směrech jiný než  současná údajně exaktní věda vysvětluje bez znalosti Nehmotné podstaty všeho v Universu, včetně nás lidí. Také se ukazuje, že používání byť sebesložitější matematiky kvalitativně vyšší poznání neumožňuje, neboť i matematika je pouze hmotným nástrojem založeným na řazení a přeskupování stejných částic (informací) v nekonečné řadě. Hmota, i když je složena z částic, tak její formace jsou vymezeny množstvím nečásticové Nehmoty. Matematika proto klíčem k poznání být  nemůže, ale umožňuje abstraktními kombinacemi, aby v experimenálně či zkušenostmi neověřitelných případech zavedla fantazii některých vědců až na hranici mystiky. Problém je, jak se vymanit z navyklých vzorců hmotného myšlení, které jsou nám předestírány již od školních lavic a v  praxi po celý život.

Lze si také povšimnout, že jakékoliv neověřitelné vědecké úvahy, což se týká i "vysvětlování" tzv. paranormálních jevů, vycházejí výhradně z existence smysly vnímatelné hmoty, jakoby nic jiného neexistovalo. Doba, kdy věda a většina společnosti pochopí, že "Svět je jinak", neboť je cíleně založen na Nehmotě a principech lásky, nikoliv na prosazování hmotně úspěšných jedinců, je ještě vzdálená. Je ale přesto mezi námi nemálo Duchovně vyspělých jednotlivců, kterým jsou tyto nadčacové informace určeny. Mohou působit, ku prospěchu všech,  jako vyslanci při postupném formování znalejší společnosti většího souladu s Vyšším Systémem, na základě  jehož principů existujeme.