61. Vědci gravitační vlny nezachytili, ani nemohli
Vědci gravitační vlny nezachytili, ani nemohli
V současném období se veřejnost opět dovídá o údajném zachycení gravitačních vln, jak si vědci mylně vysvětlují hmotně se projevující fyzikální údaje, zachycené obřími laserovými detektory v USA. Proč se mýlí? Odpověď je stejná jako v celé řadě obdobných případů, kdy věda zjistí měřitelné hodnoty, ale nemá znalosti a tím i schopnost si je objektivně vysvětlit. Základní příčina, ve všech takových případech, spočívá v neznalosti Systému vloženého do Universa. Připomeňme si a moderní materialistické vědě zopakujme, že hmota není jedinou realitou světa. Systém Universa je založen na polaritně vymezené společné existenci Nehmoty, klerá vkládá řídící Informace do hmoty, což se projevuje hmotnými vlastnostmi, jak je vnímáme, někdy jen s pomocí techniky. Tento základní princip a jeho programové uspořádání je příčinným základem veškerých fyzikálních i jinak nazývaných vztahů, takže rovněž veškerých přírodních zákonitostí. To je důvodem, proč pouze materialistické zjišťování a chápání světa neumožňuje ani moderní vědě jakkoli vypočítat a ovládat vlastnosti Nehmoty, takže ani predikovat experimentálně neověřitelné hmotné procesy.
Také údajné zachycení gravitačních vln a odvolávání se na Einsteinivu teorii obecné relativity je jen dalším znakem neznalosti Systému. Vědci, v zajetí pouze hmotných fyzikálních představ, typicky vyhledávají souvislosti s jinými obdobně utvářenými teoriemi, což vyvolává zdání vědecké exaktnosti. Navíc tato jejich pozorování a z nich vyvozované závěry jsou podložené matematickou hrou čísel, která je jen abstraktní konfigurací bez vymezených hranic. Při alespoň minimální znalosti podstaty Systému vloženého do Universa by ale badatelům bylo jasné, že skutečné vlny gravitačních impulzů jsou Nehmotné. Nelze je proto žádným vědě dosažitelným způsobem zjistit, natož pak jakkoliv hmotně měřit a pomocí matematiky vykládat.
Proč vědci neměří gravitační vlny?
Údajné objevení gravitačních vln a jejich měřené zdánlivě chvění má k exaktnímu zjištění daleko, takže je pro vědu i veřejnost nadále matoucí. Obdobně věda dodnes hmotně neprokázala vypočítané pomyslné hmotné částice gravitony, o kterých prohlašuje, že gravitaci v prostoru přenášejí. Ve skutečnosti gravitony neexistují, ale fyzikálně označované a propočítávané projevy gravitace (přítažlivosti) jsou skutečná podstata řazení hmoty, vyvolávaná na polaritním principu řídící Nehmotou. Hmotně se to projevuje nejen v posloupností soustřeďování hmoty směrovaném k nejzahuštěnějšímu centru, ale současně také vzájemným prostorovým vymezením uskupení každé hmotné soustavy. Z pohledu Systému není "zahuštění" prostorové rozmístění částic hmoty, ale síla (velikost) jejich Nehmotného náboje, takže hmotně se dá pozorovat a zjišťovat jen nepřímo podle vlastností hmoty. Příklady jsou všude kolem nás, počínaje např. Newtonovským pádem jablka ze stromu a směřujícím k nejzahuštěnějšímu centru planety, pokračujme třeba černými děrami jako nejzahuštěnějšími centry galaxií a končit můžeme principem oběhu veškeré hmoty ve vesmíru.
Když jsme si alespoň naznačili podstatu černých děr a jejich formování v cyklickém, a díky Nehmotě samovolném procesním koloběhu Universa, můžeme se s větší znalostí zamyslet nad publikovanou informací. Vědci jsou přesvědčeni, že měří gravitační vlny, jejichž původ je ve srážce dvou černých děr, vzdálených 1,4 miliardy světelných let od Země. Hvězdné galaxie a jejich nejzahuštěnější centra - černé díry – se v koloběhu vesmírné hmoty vzájemně propojují v celkovém procesu plynulého soustřeďování hmoty na shora zmiňovaném polaritním principu. Při překročení přípustného vychýlení polaritní vyrovnanosti dochází k obrovské explozi, (nejedná se ale o potvrzení domnělé teorie velkého třesku). Zhuštěná atomární hmota se rozpadá na menší celky a částice, ze kterých se následně formuje soustava zahuštěnější. Formuje se opět na polaritním principu, ale již v nastaveném rozmezí polarity.
Každý hmotný výbuch, respektive takto vyvolané rázové vlny, se vzdáleností od epicentra a v časové souslednosti postupně tlumí. Tak je tomu také při splynutí černých děr. Vědou uváděná vzdálenost 1,4 miliardy světelných let vylučuje jakoukoliv možnost hmotných projevů s dosahem na tuto sluneční soustavu a tedy také na Zemi.
Co vlastně vědci měří, o jaké hmotné chvění se jedná?
Vědci neměří pohyb vzdálené hmoty, ale vyrovnávání polarity v této Sluneční soustavě na úrovni subatomárních hmotných částic. Tyto procesy probíhají průběžně a udržují rovnováhu v polaritním rozmístění hmoty uskupení Sluneční soustavy neustále vychylovanou cyklickým oběhem planet okolo Slunce. Stále dokonalejší a citlivější technika umožňuje zachycení pohybu subatomárních částic hmoty, zatím jen v případech zvýšeného polaritního napětí. Je vyvoláno až určitým nakupením atomární hmoty (planetární tělesa) a takto způsobeným vychýlením polaritní rovnováhy.
Jak jsme se to všechno dozvěděli?
Naši pravidelní čtenáři již vědí, že pracujeme s informacemi, které jsou nám cíleně sdělovány k tomu pověřenými Nehmotnými bytostmi. Materialistická věda a takto vzdělávaná společnost tyto zdroje, obdobně jako existenci Nehmoty, neuznává a považuje je za smyšlené. Navrhujeme proto zatvrzelým materialistům obrácený přístup k těmto informacím. Nejprve posoudit sdělované skutečnosti ve vztazích ke vnímané hmotné realitě a posuzovat, jak se v tom promítají Nehmotné principy organizovanosti vesmíru a všeho v něm. Takto se přibližovat k širší skutečnosti, která se nám v důsledcích hmotou limitovaných vlastností fyzického těla jeví údajně jako výlučně hmotná, takže naše představy i vědecké teorie o realitě světa nutně zkresluje.
