39) Nejzáhadnější kniha světa – Voynichův rukopis
V roce 2015 jsme v našich aktualitách komentovali nejzáhadnější knihu světa – Voynichův rukopis vydaný r. 2012 nakladatelstvím CAD Press u příležitosti 100. výročí jeho objevení Wilifridem M. Voynichem (Vojnič).
Spis je obestřen tajemstvím svého původu, účelu i vlastního obsahu. Je totiž napsán neznámým autorem, navíc písmem, které nepřipomíná žádné historicky známé, takže i vlastní obsah tohoto díla je neznámý. Tajemný rukopis, nad nímž si lámou hlavu filologové, kryptografologové i amatérští luštitelé po celém světě dosud odolává vydat své „tajemství“. Selhávají i nejnovější vědecké metody používané například ke čtení lidského genomu, neuspěli ani odborníci na šifry z NBA. Níže odkrýváme jeho tajemnost na základě informací získaných zcela netradičním způsobem. Je na vás, budete-li i nás považovat za další subjekt, který předkládá jeho objasnění. Nikomu nevnucujeme naše rozkrytí tajemnosti rukopisu, je na každém jednotlivci jak tyto informace přijme.
I naše technické možnosti doznaly pokroku, takže již před časem zveřejněné informace o tomto díle můžeme v současnosti doprovodit i názornými ilustracemi. Zdroj našich informací o faksmilii, jak jsme již uváděli, je asi to nejméně standardně akceptovatelné, ale ne všechny skutečnosti poznáváme jenom svými hmotnými smysly. Je to také schopnost mimosmyslového vnímání, kterou disponuje pouze velice úzký okruh duchovně pokročilých jedinců. Tato skutečnost by proto neměla být spojována s touto vlastností předstíranou velkým počtem šarlatánů různého zaměření, kteří klamou druhé pro vlastní prospěch. Dalším a základním předpokladem pro vymezení podstaty a smyslu Voynichova rukopisu je připuštění skutečnosti, že hmota není jedinou realitou, že součástí světa je také substance lidskými smysly nevnímatelná, kterou lze označit jako „Nehmotu“. Uváděné informace jsou tedy odlišné od pouhých dohadů odborníků, respektive jimi tvrzené teorie, vycházející z vyhodnocování pouze hmotných znaků. Ty jsou ale až druhotným projevem Nehmotných Informací, které prvotně hmotu formují a vkládají do ní druhové vlastnosti. Vztaženo k Universu (vesmíru), existuje vedle vnímatelné hmotné dimenze, kterou věda považuje za jedinou realitu, také Nehmotná dimenze - „Druhá strana“, smysly člověka nevnímatelná. Toto prostředí není tedy někde na nebesích, jak hlásá církev, ale všude kolem nás a tvoří nedílnou polaritní součást životního prostředí člověka jako Nehmotné bytosti uzavřené ve fyzickém těle. Po zániku fyzického těla se tato Nehmotná bytost – Tvořivý Duch vrací právě do této dimenze lidskými smysly nevnímatelné. V krátkosti řečeno rozum je připoután k zemi, prostoru a času, vše smysly člověka nevnímatlné je mimo prostor a čas i když je to nedílná součást polaritní reality. Veškeré informace o tomto fenoménu najdete na našem www.svetjejinak.cz.
Není to jediný případ a způsob, kterým "Druhá strana" sděluje do společnosti určité znalosti, které mají narovnávat vývoj do přiměřeného souladu s účelem existence člověka a také zmírnit utrpení těch, kteří se na takovém stavu z vlastní vůle nepodílejí. I když od komentované události uběhlo již bezmála 600 let, přesto je stále aktuální. Má totiž stejný původ a účel jako naše předávaná "Sdělení a invence" do současné společnosti, určená k narovnávání dočasného a nepřiměřeného materialistického vychýlení v jejím vývoji.
Pokud nás i nadále sledujete, a věřím že ano, vraťme se k „nejzáhadnější knize světa, Voynichovu rukopisu:
Podnět k jeho vzniku byla nesporně neutěšená situace ve společnosti zmítané náboženskými nepokoji a husitskými válkami, v nichž mocní soupeřili o ještě více moci na úkor prostého lidu, který o to více trpěl. Byla to doba, kdy lidé umírali více nevyléčitelnými infekčními chorobami než při četných válečných taženích na bojištích. Účinné prostředky při výskytu různých epidemií, infekčních nemocí souvisejících s prostředím bytí člověka a léčení poranění utržených při bojových šarvátkách, nebyly známy. Evropské znalosti o lidském těle a živé přírodě byly v 15. století pouze takové jak to vyplývalo ze zkušeností člověka z kontaktu při běžném bytí. Pokud jde o člověka, bylo akceptováno, že nad ním má moc Bůh a církev byla jeho prostředníkem. Příroda byla zkoumána jenom tak, jak to bylo možno poznávat smysly. Tajně byly zkoušeny první pitvy, aby se zjistilo, co je uvnitř těla. Rozebírání ,,Božího díla“ bylo kacířstvím. Spis je proto projevem záměru sdělit určité poznatky na pomoc s těmito problémy tehdejší společnosti.
Rukopis je věcí sdělenou, byl diktován v letech 1425-26 Tvořivými Duchy pobývajícími v nehmotném prostředí Druhé Strany Janovi z Lázu. Rukopis tedy pořídil on v úloze zprostředkovatele poselství „Druhé strany“ v klášteře minoritů v Českém Krumlově. Minorité patřili k řádů Františkánů a bylo pro ně charakteristické, že podporovali rozvoj vznikajících různých oborů vědění. Na tvorbě rukopisu se podílelo několik bytostí z Druhé Strany, každá znalá určité oblasti vědění, proto při současném rozboru psaného textu knihy bylo vyhodnoceno několik typů rukopisu. Navíc, v textu rukopisu nejsou žádné poznámky, opravy apod. charakteristické při jeho tvorbě člověkem, což potvrzuje, že Jan z Lázu byl zprostředkujícím mediem, nikoliv jeho autorem. Součástí sdělení jsou také symbolizující zobrazení a k nim slovní vysvětlení základních principů funkce a účelu Univerza, platných také pro člověka a přírodu planety Země.
Vznik rukopisu byl vědecky ověřen „uhlíkovou metodou“ poměrně přesně, a to díky anorganickým podílům v použitém inkoustu.
Dále je nutné si připustit, že současná společnost není první vyspělou společností na planetě Zemi, že jí předcházela zatím nejvyspělejší společnost Atlantská. To je skutečnost, která je neustále potvrzována nálezy různých nevysvětlitelných artefaktů, kterým věda zatvrzele přisuzuje smyšlený význam podporující její teorie. Odmítá jakékoliv, byť jen zmínky, o existenci této společnosti a uznává pouze tu naši současnou. Dílo je psáno jazykem používaným v Atlantidě cca 1500 let před jejím zánikem, vztaženo k našemu letopočtu je to asi 28.500 let. Tehdy se používala poslední psaná verze tohoto jazyka. Postupem času se totiž psané dokumenty redukovaly na zkratky, jejichž význam byl znám pouze souběžně žijícím uživatelům. V období cca 500 let před zánikem Atlantidy začínají nejvyspělejší Tvořiví Duchové jako lidé komunikovat s nosiči informací mimosmyslovou formou a k jejich ukládání a vyzvedávání nebylo potřeba písmo.
Použitý jazyk, z důvodů utajení rukopisu před církevními dogmaty, nemohla být latina, řečtina, němčina nebo dokonce čeština. Jazyk předchozí civilizace na Zemi, má jinou skladbu než je základem všech známých starých i nových jazyků, i když všechny mají v něm svůj původ. Příkladně:
- znak připomínající ,,nožičky“ a před ním kroužek znamená, že následné podstatné jméno se týká živé bytosti, bez kroužku týká se neživé věci, kroužek uprostřed slova signalizuje zkratku ve smyslu určitého slova, nebo více slov.
- Hodně zkratek mělo svůj specifický význam pro označení Slunce, Měsíců, postavení jednotlivých planet atd., specifické jsou znaky pro označení účinné látky v bylině a její použití. Pro zajímavost si povšimněte na stránce vlevo dole náčrtku. Je to zvláštní upozornění na extrémní jedovatost výtažku z byliny.
Rukopis byl tedy srozumitelný a použitelný pouze pro jedince, kteří byli schopni komunikovat s prostředím Druhé strany a bytostmi tam přebývajícími. Bylo to zabezpečení, aby nemohl vejít v obecnou známost a poznání v něm uvedená byla tedy šířena pouze tajně.
Současná společnost, vědou orientovaná pouze na hmotu, nemá předpoklad „Voynichovu rukopisu“ porozumět. Rozklíčování obsahu rukopisu by ale přineslo všem velké zklamání, protože téměř všechny informace tam uvedené, pokud se týkají hmoty, nejsou pro dnešní vědu neznámé. Jsou popisovány alchymistické prostředky prvotní chemie, které měly pomáhat při řešení praktických problémů tehdejší společnosti, jak jsme již uvedli, jako důsledku nemocí, války, poranění, travičství apod..
Pro dokreslení historie rukopisu, než přistoupíme ke konkrétním vysvětlením významu některých vybraných ilustrací zmíníme se o jeho putování časem.
Jan z Lázu, celým jménem Johan von Laas pocházel z usedlosti Lázu. V současnosti je to obec Lazec u Českého Krumlova. Označení „Láz“ bylo určitou výsadou, kdy poddaný sice musel svému pánovi odvádět daně, ale směl nosit zbraň. Z takových jedinců si šlechta formovala vojsko při válečném tažení. Rodina Jana z Lázu přišla do Čech z Bavorska.
Dílo, nyní Voynichův rukopis, u sebe opatroval celý život a před smrtí r. 1457 jej ukryl do kláštera ve Vyšším Brodě. Odtud se dostal v rámci panství Viléma z Rožmberka do knihovny v Třeboni. To je u místo odkud se datuje v r. 1586, tedy více než po 100 letech, první zpráva o nalezení a existenci spisu. Bylo to období, které přálo rozvoji umění a také poznávání vlastností přírody.
Učenci, ale i šejdíři, té doby se soustřeďovali na pražském panovnickém dvoře císaře Rudolfa II., který je podporoval. Jak je známo, Rudolf II. byl vyhlášeným obdivovatelem a sběratelem umění. Do hry okolo rukopisu vstupuje dvojice „učenců“ Eduard Kelly a John Dee, kteří museli opustit Prahu, když upadli do nemilosti císaře. Ujal se jich Vilém z Rožmberka a nabídl jim azyl a práci. Byli to právě oni kdo objevili rukopis v zámecké knihovně v Třeboni a zcizili jej pro sebe. Eduard Kelly byl jedinec, který zneužíval svoji schopnost dorozumět se s Druhou Stranou, takže rychle pochopil jaká vzácnost se mu dostala do rukou. Rukopis rozdělil na dvě části. Pro sebe si ponechává část, která pojednává o stavbě a zpracování hmoty, tedy manuál prvotní chemie, vznik a podstatu živé hmoty, a sděluje, co je genetika. To vysvětluje, proč se v rozdělené druhé části nevyskytují žádní živí tvorové. Oddělená druhá část rukopisu obsahuje údaje o pěstování a zpracování bylin pro léčebné účely, astrologicko-astronomické poznatky o Zemi ve Sluneční soustavě. Kelly si pořizuje opis této části a originál prodal císaři Rudolfu II. Tato část byla vydávána za jediný originál spisu a následně rychle mění majitele.
Kelly se vrací do Prahy a stává se vlastníkem Faustova domu v Praze. V jeho části zřizuje laboratoř „alchymistické doupě“ a tam zůstala i jeho část spisu. Podle něho mohli alchymisté v té době dělat „zázraky“, neboť znalosti o hmotě a existenci prvků byly tehdy velmi omezené. Např. plyny dusík, kyslík a vodík byly objeveny až ve 2. polovině 18. století.
Tato část rukopisu se nacházela ve Faustově domě až do doby, kdy začali v Praze řádit Jezuité. Spis byl shledán pro církev škodlivý a určen k likvidaci. Zachránil jej ale jeden z pobočníků řádu Jezuitů, co v Praze s Koniášem působili. Odvezl jej do Itálie do papežské knihovny a je tam dosud uložen pod označením „secret“ (tajné). Nikdo jej tam nehledá ani nemá zájem, aby se dostal na „světlo Boží“.
Část rukopisu, prodaná císaři Rudolfu II., se dostává do rukou Jakuba Horčického z Tepence, který se v r. 1606 stává císařským botanikem. Horčický si tento spis vyprosil u Rudolfa II. asi v r. 1608, aby mohl podle něho „zkoumat“. Císař v r.1612 umírá a spis zůstává u Horčického. Ten ale v r. 1619 emigroval a „knihu“ si schoval u kamaráda ze studií Bareše. U něho kniha zůstala a po jeho smrti ji zdědil Jan Marcus Marci, vzdělanec té doby. Bareš mu odkázal celou knihovnu, včetně alchymistického „slovníku“. Marci se na konci života spřátelil s Jezuity a před smrtí posílá knihu s dopisem jezuitskému učenci Athanasiu Kircher. Pod pláštíkem církve se tato osobnost zabývala činností nepříliš souladnou s církví. Byl to např. první překladatel „smaragdové desky“, egyptolog, psal o Hermu Trismegystosovi apod.. Kircher rozpoznal nebezpečnost spisu pro církev, a tak rukopis putoval do knihovny papežského archivu v Itálii. Kellym rozdělený rukopis tak definitivně zůstává rozdělený. Až v r. 1912, kdy vyvstala potřeba jezuitskou kolej s knihovnou opravit a Jezuitům na to chyběly prostředky, takže nabídli některé knihy ze své knihovny k prodeji. Novým majitelem rukopisu se stává W. M.Voynich, angličan původem z Litvy, sběratel a archivář. Přes veškerou snahu se mu nepodařilo spis prodat a po jeho smrti přešel jako pozůstalost jeho manželce. Ta před svou smrtí jej odkázala své kamarádce, která dílo prodala a tak končí putování záhadné knihy v knihovně Univerzity v Yale (USA) a nadále se označuje, jak je všeobecně známo, jako Voynichův rukopis.
V době vzniku rukopisu byla znalost reality životního prostředí člověka velmi omezená, zejména vlivem církevních dogmat a mocenských bojů mezi světskou a církevní mocí. Tento dokument měl tyto znalosti přiblížit a prostřednictvím vybraných jedinců měly být šířeny a aplikovány.
Rukopis, který je uložen v depozitu univerzity v Yaley v USA a nyní vyšel knižně, je torzo původního rukopisu, který se sestával ze 3 částí:
- 1. část jsou informace o vzniku Universa o jeho účelu a procesech, podstata složení hmoty, její vlastnosti a možnosti jejich ovlivňování. Informace o Sluneční soustavě a podmínky prostředí pro vznik živé hmoty, tedy pro faunu a floru, včetně fyzického těla člověka jako obalu pro Tvořivého Ducha.
- 2. část obsahuje základní informace o živé hmotě, především o těle člověka. Vysvětluje, co je genetika, co způsobuje oživení hmoty.
3. část je kniha, kterou máme k dispozuci – Voynichův rukopis. Obsahem této části je vše, co se týká immobilní živé hmoty, tj. flóry, tedy rostlin. Popisuje co způsobuje, že z neživé hmoty vzniká živá hmota rostlin, její funkce a oběh v prostředí bytí člověka. Je popsán růst a metabolismus rostlin, seznámení s existencí prvotní buňky živé hmoty a jejími funkcemi, přiblížena existence informačních řetězců označovaných v současnosti jako "DNA“. Rovněž jsou uvedeny základní souvislosti přírody se Systémem Universa, aby se objasnilo, proč vůbec člověk a příroda existují, jaký to má smysl a jak vložené nehmotné programy formují hmotu do podoby jednotlivých druhů flóry. Obsahem jsou i návody jak byliny pěstovat, zpracovávat v léčivé přípravky a hlavně jak je a kdy aplikovat, aby byly co nejúčinnější. Podrobněji jsou zaznamenány prostředky proti otravám, co pomáhá proti mikroorganizmům, jaké byliny používat při zranění, běžných zdravotních problémech, takže aktuální problematika aplikace rostlin v té době. Také jsou popsány vztahy Země – Měsíc, Země – Slunce, Slunce – Vesmír v souvislostech s rozdílnými účinky Nehmoty na živou přírodu, včetně člověka, a to podle vzájemných pohybů a uspořádání kosmický těles a soustav. Je vysvětleno, jak se řadí hmota na polaritním principu a přibližuje podstatu polarity vložené do vesmíru zobrazené v uspořádání trigramů čínské filozofie "I-ting".
Do této chvíle jsme se snažili přiblížit obsah zvláštního, pro současně vnímanou realitu, tajemného rukopisu. Následně vybíráme několik ilustrcí a popíšeme názorně jejich utajený význam. Není lehké vybrat ze spisu ilustrace, aby co nejvíce vypovídaly a postihly obsah díla, ale pokusíme se o to.
Otevíráme Woynichův rukopis. Až do strany 66 spatřujeme vyobrazení rostlin, které nepřipomínají ani náznakem jakoukoliv pozemskou květenu. Mnoho „luštitelů“ vysvětluje jejich mimozemský původ. Omyl. Stejně jako písmo rukopisu, tak i zobrazené rostiny jsou zakódovány, aby nemohly být rozpoznány. Pouze popisek prozrazuje jejich název pod kterým jsou všeobecně známy.
Nutno dodat, že všechny tyto rostliny jsou domovem v Evropě, takže byly běžně k dosažení buď jako výpěstky, nebo jako divoce rostoucí. Zadíváme-li se pozorně na vyobrazení rostlin, zjistíme, že některé jejich části jsou barevně zdůrazněny. Vysvětlení je prosté. Jsou tak označeny části, které jsou důležité pro léčebné či jiné využití. Rostlina na str. 33 je zobrazení běžně pěstovaného máku. Zobrazení v dolní části vyznačuje, že požitím extraktu se člověk dostává do změněného stavu, umrtvuje se vědomí a posiluje podvědomí.
Barva také naznačuje, zda se používají čerstvé či sušené, z jaké části rostliny a případně jejich lisováním získaná tekutina. Zobrazení na str. 57 je diagram, který určuje nejvhodnější podmínky pro pěstování bylin, jejich sběr a zpracování v závislosti na fázi Měsíce. Pro srovnání předkládáme současně používaný diagram, který je z diáře Krásné paní 2023.
Tento oddíl uzavírají podrobné rady pro výrobu léčebných prostředků – mastí, olejů, a dalších jejich forem.
Dvojstrana 67 zobrazuje vliv toku Nehmotné energie na hmotu Země. Levá strana je věnována Slunci a pravá Měsíci.
Pro pochopení zobrazení je nutné znát, že to, co vnímáme jako hmotu, je soubor předhmotných obalů ukrývajících určitý úsek paprsku Nehmotné energie. Předhmotou označujeme určitou kvalitu Nehmotné substance lidskými smysly nevnímatelnou. Hmota je tak vlastně soubor subatomárních částic „nabitých“ určitou částí Nehmotné energie, která je tak omezená ve svém volném pohybu. Vezmeme-li v úvahu, že jednou z jejich vlastností je po roztříštění jejího paprsku při nárazu na hmotu vracet se zpět do původního celku, tak máme vysvětlení vlivu jejího proudění na hmotu. Úplné informace naleznete na našem www.svetjejinak.cz.
Kresba věnovaná Slunci zobrazuje 24 úseků hmotných uskupení. Modrá barva je hmotně vnímaná hmota, bílá část s hvězdičkami představuje Nehmotnou energii v ní ukrytou. Již staří Číňané nazývali Nehmotnou energii „létajícími hvězdami“, takže i nejen v tomto zobrazení je takto označována. Proč 24 informací ? Jsou to toky Nehmotné energie přicházející ze Sluneční soustavě nadřazeného celku,, tj. kdy Slunce se svou formací oběhne nadřazený celek jehož je součástí. Pro porovnání a porozumnění srovnejte zobrazení pocházející ze Staré Číny v podobě trigramů. Podobný vztah panuje i ve vztahu Slunce – Země, kdy Země v průběhu svého ročního oběhu okolo Slunce projde průběžně 12 informačními vztahy s kvalitou Nehmotné energie.
Kresba věnovaná vztahu Země – Měsíc má podobnou funkci s tím rozdílem, že 12 zobrazených informací vlivu Nehmotné energie na hmotu Země proběhne tolikrát, kolikrát Měsíc oběhne Zemi.
Podrobnější informace opět na našem www.svetjejinak.cz.
Sled následujících kreseb vysvětluje vliv proudění Nehmotné energie na vlastnosti hmotných uskupení, které hmotně chápeme jako zahuštění. Není to tedy prostorové nakupení hmoty, ale silová část paprsku Nehmotné energie ukrytá v jejich subatomárních částicích. Smysly člověka je to vnímáno jako plyn, kapalina nebo pevná látka.
Její vliv na hmotu pokračuje výkladem působení na živou hmotu. V současnosti je to výklad jednotlivých slunečních zodiakálních znamení. Pro ilustraci uvádíme jen stránku z rukopisu týkající se znamení Blíženců a Raka. Na obrázcích můžeme pozorovat vždy tři kružnice. Každá obsahuje komentář k měnící se, lépe řečeno zesilující, vrcholící a odeznívající vliv na hmotu.
Dostáváme se k části rukopisu, kde text doprovázejí ilustrace pro současnost zcela nepochopitelné - skupiny nahých dívek vynořujících se z jakéhosi potrubí nebo koupající se ve vodě. Jak vysvětlit a popsat genetiku i metabolismus nejen rostlin, když vnímání a pozorování hmoty končí s vlastnostmi smyslů člověka, o periodické tabulce prvků nemluvě? Strana č. 75 rukopisu, její levá část uprostřed je grafické znázornění toho, co podmiňuje existenci živé hmoty – vody. Ano, H²O chemické označení sloučeniny dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku, která se při přirozených podmínkách nerozkládá, pouze mění své skupenství. Na obrázku čtyři dívky vlevo jsou 2x2 částice vodíku, šest dívek vpravo – šest částic orbitu kyslíku. V horní části je znázorněno, co způsobuje pevnou vázbu částic vody.
Pravá část strany je znázornění „dýchání“ rostlin, tj. to, co spojujeme s kysličníkem uhličitým – CO².
Dále vybíráme obrázek na straně 78. Zárodek semene – samičí bublina - je opylena za současného vnesení Nehmotného druhového programu samčí buňkou – zrníčkem pylu. Toto oživení znázorňuje v bublině postavička s červeným věnečkem na hlavě.
V momentě, když se zárodek nové rostliny dostane do pro něho příhodného prostředí, otevírá se pouzdro s druhovým nehmotným programem a dojde k porovnání Samičí a samčí „DNA“, vzniká prvotní buňka.
Obrázek na dvojstraně č.. 81.
Na dalších stránkách je popisováno jak probíhá metabolismus rostliny. Příjem nové hmoty prostřednictvím kořenů, příjem potřebné Nehmotné energie z vnějšího prostředí, úloha vody jako média zprostředkujícího všechny tyto procesy v těle rostlin. Podrovně jsou popisovány rozdíly v „zahuštění“ jejich hmoty. V zásadě jsou rozděleny na byliny, keře a stromy. Zahuštění jejich hmoty se odvíjí, jak jsme se o tom již zmínili, od silových úseků Nehmotné energie ukryté v subatomárních částicích tvořících atomární formace.
Poslední vyobrazení je velice zajímavé a znázorňuje pohyb svazků Nehmotné energie hmotným prostředím. Vysvětlit podrobně tento fenomén předpokládá určité znalosti o Systému funkcí Univerza. Porovnáme jej pro zajímavost pouze s diagramem pohybu létající hvězdy čínského čtverce Lo Šu.
Poslední oddíl rukopisu tvoří souhrnný herbář léčivých rostlin s návodem jejich použití v léčebné praxi. V obsáhlém textu jsou shrnuty stručně všechny informace obsažené v celém spisu, tedy i v chybějících částech 1 a 2 týkající se Univerza, funkce Systému do něho vloženého jeho autorem a hlavně prostředí bytí člověka.
Jak bylo již na začátku uvedeno, neporozumí nikdo obsahu, pokud k němu bude přistupovat pouze z pozice hmotných poznání, byť za pomocí nejpokrokovější techniky. Projevíte-li zájem poznat hlouběji „tajemství“ substance lidskými smysly nevnímatelné – Nehmoty, doporučujeme projít naše webovky www.svetjejinak.cz a publikaci Zdeňka Svobody „Svět je jinak“.
