53. ,,Sluneční děti" jsou pro vědu záhadou

Sluneční děti“ jsou pro vědu záhadou

 

Počátkem května byla mediálně publikována zpráva, že dva bratři v Pákistánu, ve věku 9 a 13 roků trpí zvláštním úkazem, který je pro medicínu naprostou záhadou. Mohou se totiž normálně žít, tj. pohybovat se, mluvit či jinak projevovat, pouze ve dne dokud je Slunce nad obzorem. Po západu Slunce upadají do spánku podobnému vegetativnímu stavu, kdy nejsou schopni ani otevřít oči, natož se pohybovat či mluvit. Co vědce zvláště udivuje je skutečnost, že jejich stav nesouvisí s přímým dopadem slunečních paprsků, protože jim nevadí, když je obloha zatažená nebo jsou ve tmavé místnosti.

 

K vysvětlení nepomáhají vědcům ani vzorky krve či půdy nebo vzduchu z prostředí, kde chlapci žijí. Nejvíce se pravdě přibližuje lidová moudrost jejich otce, který prohlašuje, že jeho synové čerpají energii ze slunce, že jsou "sluneční děti". Odborníci to ale vyvracejí právě tím, že ve dne jsou jejich projevy standardní, a to bez uhledu na přímý osvit slunečními paprsky.

 

Proč jsou pro vědu "sluneční děti" záhadou, kterou nedokáže vysvětlit?

 

Odpověď je jednoduchá, i když pro materialistickou moderní vědu neakceptovatelná. Vysvětlení totiž nespočívá ve hmotě, ale v Nehmotě, která je jejím polaritním opakem. Předává do hmoty řídící informace, které se projevují jako její vlastnosti, ať již je vědci zařazují jako fyzikální, chemické, biologické, astronomické či jakékoliv jiné. Je lidskými smysly nevnímatelná, hmotně nezjistitelná, neuchopitelná či jinak ovladatelná, protpo pro ně neexistuje..

 

Co je skutečnou příčinou noční ztráty vitality obou dětí?

 

Vysvětlení souvisí se samou podstatou života a vyplývá z funkce Systému Universa (vesmíru), vložené do něho jeho Tvůrcem, my lidé jsme cílenou součástí tohoto velkolepého Díla. Oživení atomární hmoty a projevy chápané jako život jsou podmíněny Nehmotným druhovým programem těla, pod jehož impulzy se živá hmota formuje a projevuje. Tento proces je věda schopna pozorovat až na úrovni mobilního hmotného programu - tzv. DNA.

 

Jak to procesně probíhá?

 

Informace impulzů Nehmotného programu přenášejí do výkonných buněk těla mobilní paprsky vitální Nehmotné Energie. Kvalita, respektive silové účinky této neviditelné síly, kterou organizmus příjímá z vnějšího prostředí, je totiž odlišná v noci, kdy se hmota těla obnovuje a také do určitého věku roste. Jinou kvalitu ale potřebuje ve dne, kdy probíhají jeho metabolické funkce (příjem nové hmoty, její rozklad a příprava pro zařazení do těla v noci) a běžná činnost těla, kterou člověk potřebuje k zajištění svého vědomého bytí.

Odlišnost cenních a nočních hmotných procesů v těle souvisí s prouděním svazků paprsků Nehmotné energie (NE) od Slunce. Ve dne procházejí atmosférou, ale při dopadu na zemský povrch projdou pevnou hmotou jen ty pronikavé. Na povrchu zůstávají jen ty silové úseky, které jsou potřebné pro živou hmotu. Jak je všeobecně známo, Země se otáčí kolem své osy, takže neustále je na planetě někde den a někde noc. Znamená to, že pronikavé paprsky NE, které ve dne procházejí pevnou hmotou, ústí na povrch planety, kde právě panuje noc. Důsledkem je dvojí kvalita Nehmotné Energie, ve dne slabší a v noci silnější. Pokud hmotný program těla ("DNA") nekoresponduje s kvalitou této "pohonné hmoty", resp. Nehmoty, jsou impulzy Nehmotného druhové programu neúčinné a organizmus upadá do vegetativního klidu.

 

Podobné "zařízení" je naprogramováno u některých živočišných druhů a hlavně u flóry, kdy při určitém úhlu dopadu svazků paprsků Nehmotné energie upadá organizmus do vegetativního klidu. Zpomaluje se metabolismus těla natolik, aby nedošlo k jeho zániku, ale aby při obnovení podmínek pro bytí mohl plynule navázat na své funkce.

 

Tím se vysvětluje záhada v bytí pákistanských chlapců a co způsobuje jejich noční deaktivaci. Na vině je narušená schopnost mozku (uložených informací) korespondovat s impulzy Nehmotného programu prostřednictvím Nehmotné (vitální) energie. Důsledkem je nemožnost vědomého používání uložených Informací, noční kvalita přenosového media – Nehmotné energie, při vychýlené "příjmové "funkcii mozku, to nedovoluje.

 

Věda naráží na hranice jen hmotných možností

 

Dokud věda neopustí své materialistické dogma, podle něhož je hmota jedinou realitou světa, do té doby bude pro ni existovat mnohem více záhad. Čím dokonalejší techniku má k dispozici, tím obtížnější je pro ni vysvětlit mnohé zdánlivě anomální úkazy, tím více se musí uchylovat ke spekulativním teoriím podloženým jen matematickou hrou čísel nebo statistikou hmotných jevů.

 

Není to jediný případ bezradnosti současné vědy při vysvětlování anomálních stavů života, posuzováno z výlučně hmotných hledisek. Připomeňme si záhadu „spavé nemoci“ v oblasti bývalého uranového dolu v Kazachstánu, publikovanou u nás v lednu 2015. Jen pro připomenutí, tam přítomná hlušina, na povrchu vytěženého dolu, obsahovala hmotu, která korespondovala právě s kvalitou "noční energie". i Náročná měření neprokázala nadlimitní radiaci, ale hlušina nadále "přiváděla" do prostředí tomu odpovívídající silnější („noční“) kvalitu Nehmotné Energie. Ta vyvolávala ve dne noční režim těla, tj. spánek. Při tomto záhadném hromadném projevu anomálie v bytí mnoha lidí nešlo ovšem o nestandaerdní funkce mozku, ale o lokální přirozený důsledek vlastností hmotného prostředí.

 

Žijeme zatím ve světě, který v teorii i praxi života přítomnost Nehmoty neuznává, i když právě ta je podstatou všeho hmotnéhu i člověka a jeho Duchovní stránky. Lze se zamyslet nad průběžným vývojovým stadiem společnosti a její vědy, která popírá existenci Nehmoty jenom proto, že ji svými smysly nemůžeme vnímat, že je hmotně neuchopitelná, neměřitelná a neovladatelná.

 

Podle Javeda Akrama, profesora z pákistánského institutu lékařských věd, je případ dvou chlapců pro medicínu výzvou. Ano, nejen výzvou, ale hlavně připomenutím, aby věda konečně vzala na vědomí, že "mezi nebem a zemí" není "něco", ale reálná skutečnost, která podmiňuje existenci hmoty, tedy i nás lidí a veškeré přírody.